Tak tohle je Prdka – náš obytný vůz alias karavan. Pořídili jsme si jí už na konci léta, ale až teď jsme měli čas společně (včetně všech psů) vyjet na pořádný výlet někam za hranice. Už dlouho jsem chtěla vidět Vysoké Tatry a už dlouho mi přítel, rodilý Slovák sliboval, že mě tam vezme. Protože drží slovo, tak taky vzal!
Náš výlet nakonec vůbec nedopadl tak, jak jsme si představovali. Nejenom, že jsme ho museli razantně zkrátit (,,thank you koronko”), navíc se ještě z cesty domů stala pěkná bojovka. No zaplať pánbůh za ty dary, přesněji za krásný hory, který i to nepříjemný přebily.
Naše Prdka je předělaný Fiat Ducato z roku 1990. Exteriér i interiér je už dneska pěkný retro, ale to se nám na ní právě líbí nejvíc. Co už se mi zas tolik nelíbí je řazení na volantu, se kterým zatím neumím a nikdy umět nebudu. 😀 Uvnitř je místo celkem asi pro 4-5 osob. Její prostor bych přirovnala k malinkému 1+kk bytu, který disponuje veškerým sociálním vybavením – koupelnou, toaletou i kuchyní.
Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než jsem se naučila, jak správně na praktický #karavanlife , ale teď už ho zvládám, jak kdybych se v karavanu narodila. Že bych tuhle rubriku přejmenovala na #HOLKAZKARAVANU?:D
Za těch pár měsíců jsem si všimla, že má karavanství několik výhod i nevýhod. Jestli někdo právě přemýšlíte nad koupí svého vlastního bytu na kolách, nebo třeba jen pronájmu na letní dovolenou, mohly by se vám moje poznatky hodit, tak here we go:
Ačkoli se to někomu nemusí na první pohled zdát, výhody rozhodně převažují nad nevýhodami! I když začátky byly místama krušné, Prdku zbožňuju! A teď hurá k samotnému výletu do Tater!
Jak to u nás bývá byl to celkem rychle naplánovaný výlet. Ze dne na den jsme nasedli do karavanu a vyjeli. Těsně před cílem jsme se ještě zastavili v salaši Krajinka, kde mají snad nejlepší halušky a po slovensky povedané šúľance s mákem. Vzhledem k tomu, že jsme na místo dorazili pozdě večer, zaparkovali jsme na veřejném parkovišti, vypli motor a přenusuli se rovnou do postele.
Hned ráno jsme se vydali na běžkařskou trať. Tu najdete přímo v lyžařském centru. Na výběr máte hned z několika tras. Ta nejdelší je dlouhá 5 km a když jsme jí zvládli my, co jsme stáli podruhé na běžkách, zvládnete jí i vy. Sem tam potkáte nějaký kopec nahoru, nebo dolu, ale ty výhledy stojí za to!
Druhá varianta je vydat se někam dál po vlastní ose, pokud už jste pokročilí, nebo jen velcí dobrodruzi. Pokud nemáte vlastní běžkařské vybavení, můžete si ho půjčit přímo na trati. 🙂
Asi dvouhodinové běžkování nás natolik vyčerpalo, že jsme jako další aktivitu zvolili wellness. Doporučuji Grand hotel Permon, který je od střediska vzdálený asi 20 min jízdy autem. Čeká na vás několik saun, včetně venkovních, které jsou jak z pohádky, pára, ochlazovací jezírko, a tak dále a tak dále. Je tam toho tolik, že na pár hodin máte o zábavu postaráno. K trochu jinému jezírku jsme se vydali hned druhý den dopoledne, ke skoro 20 ha Štrbskému plesu. Už teď se těším na to, jak to tam bude vypadat v létě. Máme v plánu! 😀
A právě tady nastává v našem výletě zlom! Vzhledem k situaci spojené s koronavirem jsme bohužel museli vyrazit domů. Kdyby nebylo v sázce uzavření hranic a uvíznutí na Slovensku, nebo možná karanténa, zůstáváme, fakt! Nakonec se to ukázalo jako velmi dobrý nápad, protože asi 50 km před Prahou, domovem, nás Prdka na dálnici tak trochu vypekla. Nebo spíš my jí.
Tak trochu jsme zapomněli zkontrolovat olej a Prdce se zadřel motor. Jabadabadů! O pár hodin později, naložení na odtahovce jsme konečně dorazili domů. Takže i když jsme byli pryč vlastně jen 3 dny, máme aspoň zase, co vyprávět.
Tak Prdka šup do servisu, vyměnit motor a jedem na další cestu, zatím alespoň po Čechách! 😀 Máte nějaké tipy, kam u nás vyrazit? 🙂
Vaše,
#holkazkaravanu
Error: No posts found.
Make sure this account has posts available on instagram.com.