Co si zabalit do porodnice?
Sandra, 3 listopadu, 2019
Než začnete, připomeňte si první sérii otázek v těhotenství.
V první fázi otázek se lidé ptali primárně na to, jak se cítím a jestli už mám břicho. Na to, jak se cítím, se ptají pořád. Na to, jestli mám břicho už ne – protože při pohledu na mě nejde přehlédnout. Takže by byla otázka tak trochu „nonsens“. Po překlenutí fáze číslo jedné, ve které padají primárně otázky zaměřené na to, jak se cítím a jestli mám břicho, se dostáváme do fáze 2, které říkám pracovně – detailní.
Ha! Tohle je nebezpečná otázka. Protože nemám fakt vůbec nic! Vlastně ne, to bych lhala. Mam vložky do podprsenky a nedávno jsme koupili chůvičku. Ta teda momentálně slouží spíš k tomu, že je je Martin v jedné místnosti, já ve druhé a „telefonujeme si“ přes ni. Ale jinak jsem zatím marná. Dost věcí mám slíbeno od rodiny a kamarádů na půjčení, takže spíš tak nějak čekám, než mi to předají. Ostatní věci si hlídám buď až budou v akci nebo je pak teda budu muset koupit, až nám poteče do bot. Vzhledem k tomu, že rodím koncem listopadu, tak asi začátek listopadu to jistí.. „Prosim tě, miminko, nechoď ven o moc dřív, protože máma s tátou na to nebudou ready a nemělo by si kde spát :D“
Občas mě chytne panika, že to nikdy nemůžeme stihnout všechno zařídit. Což mi Martin ještě docela toleruje a snažíme se mě uklidňovat. Co ale moc nechápe je moje věta, že náš byt není pro miminko připravený, což vysvětluju tím, že jsem třeba chtěla změnit jednu tapetu na skříni 😀 To se mi většinou začne smát a doptávat se, jestli to dítě bude nějaký „designérský guru“ a jestli se u nás bez nové tapety vůbec bude mít dobře.. No dobrá, uznávám, že tapetu asi teď vynecháme..
Co mě ale uklidňuje je to, že už alespoň vím, co potřebujeme a nějak mám ty věci i vyhlídlé. S tím jste mi dost pomohly právě vy, maminky a vlastně i jeden tatínek. Takže za to moc děkuju a kdo článek nečetl, přidávám odkaz:
Co je potřeba pro novorozeně? Tipy od těch nejzkušenějších – od vás, maminek!
Tady se přiznám, že na to jsme se dost ptali i my, protože jak už jsem říkala v minulém článku, ten náš prďola si věčně ležel s nohama u sebe a prostě nás napínal. Vlastně jsme pohlaví miminka zjistili až někdy v 5 měsíci. Spousta lidí se mě ptala, jestli to vůbec budeme říkat, protože dost lidí si to nechává jako tajemství. Někdo si to třeba ani říct nenechá, aby měl při porodu ještě větší „vzrůšo“. My to chtěli vědět hned, protože já jsem plánovač a potřebuju mít jasno v tom, co mám kupovat a hlavně – chtěli jsme si začít zvykat na jméno. No o tom ale níže.
Takže – kluk nebo holka? 🙂 Většina z vás tipovala: KLUK. Což mě těší, protoře se říká, že holka bere krásu, takže s těmi, kdo řekli holka, si ještě budu muset popovídat:D Na druhou stranu – měli jste pravdu! Narodí se nám totiž MINI SANDRA. 😀 Chudák Martin. Dvě holky bude mít na krku. Snad nebude tak tvrdohlavá jako já.
Jinak prosím vás, moje babička mi jasně řekla, že pohlaví vědět nechce, tak jí to nikdo neříkejte. Je to těžký s ní telefonovat, protože si musím hlídat, co říkám a jestli o miminku mluvím v dost neutrálním rodu. Nedávno mi ale poslala tip na klučičí jméno, tak asi nic netuší..
Mimochodem, ještě vám prozradím jednu legraci – můj plán byl, že NEBUDU kupovat růžový věci. No takhle, jaká barva si myslíte, že je v mých wishlistech? Když ty růžový věci jsou tak roztomilý!! Kam se poděl můj plán mt bílou, šedou, béžovou, hořticovou..Ach..
No tohle je další vtipné téma, které nám doma dělá trochu rozbroje. Abyste tomu rozuměli – já jméno mám, ale Martin nebyl schopný si ho zapamatovat. Ve chvíli, kdy si ho zapamatoval, se mu přestalo zdát. Takže při naší poslední návštěvě u mamky, kdy se nás ptala, jestli už máme jméno, vypadala naše odpověď ve stejnou chvíli asi takhle:
Sandra: ANO!
Martin: NE!
To mě docela zarazilo, protože já už to brala jako tutovku. Takže jsem Martinovi udělala, podle mě, dost férovou nabídku: „Jestli přijdeš s lepším jménem, budu o tom přemýšlet“. Zatím s ničím nepřišel, ale každý den slibuje, že už po 100 projde kalendář jmen.
Vybírat jméno prostě není snadné – víte, že to tomu človíčkovi může dost ovlivnit život. Plus dost lidí jste už za svůj život poznali a dost lidí vás něčím naštvalo. Takže nechcete mít prostě tuhle blbku ze střední doma a každý den opakovat její jméno..No chápeme se, že jo?
Dokonce jsme se uchýlili i k řešení, že jsme hledali v aplikaci, která vám náhodně vygeneruje jméno. Ve chvíli, kdy tam skočila BRIGITA, jsme to vypli..
Takže abych to nějak uzavřela, jméno mám já, Martin ne a až ho budeme mít, tak ho už stejně nikomu neřekneme, protože už nás nebaví si ty jména obhajovat nebo poslouchat věty: „ee a jste si tím jménem jistý? To je divný ne?“
Tahle otázka mě docela baví, protože upřímně – já se ho nebojím a jsem dokonce takový blázen, že se na něj těším. Ráda zkouším nové věci a ačkoliv si uvědomuju, jak hrozně divně to zní ve spojitosti s porodem, fakt se těším, že si to prožiju, zažiju a budu pak dělat chytrou a všem říkat „To byla pohodička“. Je mi jasný, že se teď rouhám, jsem naivní a pěkně si to odskáču, ale když už nic, tak to beru jako pozitivní bolest, ze které vznikne jeden malý poklad, který budu milovat jako nikdy nikoho. Protože ta mateřská láska, to je prý jiný kafe..
Ale hele, i tak. Neptejte se mě na to, než se bát začnu. A to pak se mnou bude vážně k nevydržení..Vlastně takhle – neptejte se nikoho. Je to dost intimní věc a chtě nechtě ten strach asi dřív nebo později příjde, když už ne z bolesti tak z toho, zda vše dobře dopadne. A tímhle těm budoucím maminkám, které jsou už tak úplně rozházené hormony, moc nepomůžete.
To je taky otázka za všechny prachy – já ještě ani nezačala a už mám přemýšlet, kdy budu přestávat. Budu kojit, dokud budu cítit, že to tak je správný. Ale pokud nepřestanu ani v 6 letech toho dítěte, prosím vás, dejte mi vědět, že jsem magor..
No a na co se nejčastěji ptají vás? Co bylo nejabsurdnější?
S.
Error: No posts found.
Make sure this account has posts available on instagram.com.
