A máma se ptá: ,,Proboha kde?!” Její reakce po tom, co jsem jí hrdě poslala fotku s kroužkem v nose mě lehce zarazila. Nejen, že mi napsala, ať to okamžitě sundám, ale přidala do zprávy i brečícího smajlíka. A sakra. Naštěstí mě k vyndání nepřemluvila a já se s vámi o tenhle příběh s novou ozdobou můžu podělit.
To, že piercing v uchu není poslední, mi bylo jasné už při jeho vpichu ve studiu. Jen nad místem jsem stále váhala. Nakonec jsem se rozhodla pro, řekla bych celkem viditelné místo, nos! 😀 Zbývalo se jen rozhodnout jestli dám pod jehlu stranu, nebo nosní přepážku uprostřed. Vzhledem k tomu, že vpich v nosní přepážce po vyndání šperku není vidět, a že jsem tajně doufala, že s tím budu třeba stejně hezká jako blogerka Alex Sedláčková, bylo rozhodnuto. 😀
Nadšeně jsem volala do již odzkoušeného studia Tribo Tattoo & Piercing a objednala si termín. Nejradši mám tyhle věci z krku hned, abych si je nestačila rozmyslet, ale tentokrát jsem musela na provedení čekat natěšená celý víkend. Wuaaa. Dne D jsem se dočkala a skoro do studia dotancovala. O tom, že jdu pod jehlu věděl jenom můj přítel, který mi tak strašně rád dělá soukromého řidiče. Ve studiu se mě ujala milá piercerka Aneta, která mě nejdřív trochu vyděsila. Septum se totiž prý nedá píchnout každému. A to kvůli tvaru nosu a nosní přepážce. Upozornila mě, že pokud bych měla špatný tvar, mohl by být piercing křivý. No z křesla už jsem se odmítala zvednout a řekla si, že to risknu. V duchu jsem si přitom dokola opakovala, že risk je přece zisk. 😀
Teď nastává asi nejvíc zajímavá část. Průběh samotného vpichu. Na septum se nepoužívá žádná píchací pistole, která by udělala cvak a bylo hotovo. Nos se musí propíchnout jehlou. Snad každý se mě ptá, jestli to bolelo. A tady je odpověď. Ani ne (právě jsem si poklepala hrdě na rameno:D). Upřímně, čekala jsem to mnohem horší. Dokonce mi přitom z obličeje nezmizel ani úsměv. Jenom se k tomu přidaly slzy. Asi štěstí řekla bych. 😀 Samotný vpich je tak rychlý, že kromě ukápnuté slzy nemáte ani čas nad bolestí přemýšlet. Za zhruba 3 sekundy byla dírka hotová a za další 3 nasazený kroužek.
Horší je to po čas hojení, které konkrétně u mě trvalo asi 3 týdny. Nos je citlivý a na dotek opravdu dost bolí. A nedej bože když chytnete zrovna rýmu. S piercingem byste si navíc neměli hrát a hlavně na něj sahat špinavýma rukuma. Co se týče čištění, nejvíc se mi osvědčila rada z internetu. Do hrnečku si napustíte vlažnou vodu, přidáte sůl a nos si v něm pak hezky máčíte. Chvilku mi sice trvalo, než jsem našla správně velký hrnek a přestala tak vylívat vodu všude okolo, ale nakonec se podařilo a teď už si můžu v klidu a bez bolesti s piercingem točit, jak se mi zachce. Druhou variantou je dezinfekce, kterou pořídíte přímo ve studiu.
Za tu krátkou dobu, co piercing mám, jsem pochopila, že ne každému se právě tenhle typ líbí, a že si budu muset zvyknout na vtípky typu „vypadáš jak kravička“, „tak si tě přítel označkoval“, nebo otázku, jestli mě za něj někdo netahá. No dobře. Naštěstí v tomhle nejsem taková citlivka a takový fórky mě jentak nerozhází (opět si právě poklepávám na rameno :D)!
Co mě ještě v nejbližší době čeká a nemine je poslední návštěva studia, kde mi vyndají velký (začátkový) kroužek a vymění za jakýkoli jiný. Takže já jdu brouzdat po internetu a hledat ten pravý! 🙂
A jestli bude další piercing? Určitě! 😀
Vaše Nikola
Error: No posts found.
Make sure this account has posts available on instagram.com.