MAMA SANDRA ANEB JAK JSEM K TĚHOTENSTVÍ PŘIŠLA

Upozornění: článek obsahuje slova jako ovulace, prsa a čůrání

Dítě chceme, necháváme tomu už nějaký ten pátek volný průběh a říkáme si, že až to přijde, tak to přijde. I přes to jsem každý měsíc, kdy se zase dostaví ta prokletá menstruace, trochu zklamaná. Vzpomínám ale na všechny svoje chytrý rady, který jsem rozdávala, když se mě to netýkalo a snažím se tím řídit : Nemysli na to, buď v klidu, dej tomu volný průběh a hlavně se chci alespoň ze začátku vyvarovat tomu, že si budu počítat dny, mít teploměr na ovulaci a míchat všelijaké lektvary.

Stojím v koupelně ve Švýcarsku a dívám se na sebe do zrcadla. Přijdu si jinak. Divně. Vypadám jinak, ale kupodivu si přijdu líp – mám totiž pocit, že mi narostly prsa. Ve 28 letech to už ale dávno nepřisuzujete vývoji. Většinou to znamená, že tloustnu. Břicho je ale pořád stejný. Myslím.

Nepřisuzuju tomu moc velký význam. Do doby než mám zpoždění. 3 dny. 5 dnů. Aaaha. Tady bych měla dodat, že jsem typ člověka, který nerad dělá závěry předčasně a hlavně – nerada dělám drama a vzbuzuju plané naděje u jiných. Proto jsem vymyslela mega tajný plán, který skončil fiaskem. Ale postupně.

Jeli jsme s Martinem nakoupit a mě nenapadlo nic lepšího než přihodit do nákupu těhotenské testy, ale tajně. Moje tajně skončilo tak, že jsem je hodila pod toaletní papír a po namarkování prodavačkou, která si je asi hodinu prohlížela, jsem je rychle sebrala a dala do kapsy. Ptáte se, jestli si Martin všiml? Ptáte se zbytečně. Samozřejmě, že jo. Naštěstí je to gentleman a na nic se neptal.

Netrpělivě sedím na záchůdku a čůrám na ten papírový zázrak. Jsem napjatá, ale poměrně v klidu. Nevím proč, ale jsem si jistá, že tam ty dvě čárky budou. Čůrám, čekám, koukám. Je tam jedna. WTF? Tak nevím, asi jen zpoždění. Dál se tím nevzrušuju a večer si dávám víno.

Po 9 dnech už začínám být značně nervóznější a přisuzuju to „rozbitému“ testu! Tentokrát už Martinovu kápnu božskou a jdeme pro test spolu. Postup je stejný, čůrám, čekám, koukám. Zase jedna! To jsou ti Švýcaři tak neschopní, že neumí udělat funkční test? Nebo jsem nefunkční já. Martinovi jen odsekávám  že „NIC!“ a dávám si víno.

Divně mi je ale pořád. Dál to už neřeším a čekám.

Když už je to 13 dnů, loučíme se se Švýcarskem a jedeme směr Praha. Hned večer po příjezdu mi to nedá a vytáhnu test, který jsem měla doma uložený pro případ „nouze“. Čůrám, čekám a už trochu bez zájmu koukám. Dvě čárky jak vyšitý! Já to říkala, že jsou Švýcaři patlalové!

Kupodivu se nedojímám. Spíš mi hlavou běží – ty jo a je to tady. Děje se to. Co teď? Martinovi nic neřeknu. Opět – nemám ráda předčasné závěry, takže se raději hned objednám k doktorce, aby mi to potvrdila. Ta ale může až za týden. No nevadí. Týden si to tajemství nechávám pro sebe a neřeknu nikomu nic, ani Martinovi.

Je pátek a já jedu na kontrolu. Teď jsem teprve nervozní. Týden je dlouhá doba na to, se k tomu upnout, těšit se a hlavně – plánovat, jak to komu oznámíme. Miluju překvapení!!

Sedám si na křeslo aka „roznožku“ a čekám, co bude. Koukám na televizi, kde je vidět ultrazvuk. Doktorka šmejdí, hledá a pak se tam objeví. „Tady je!“ prohlásí doktorka a já se jen usmívám. Je to divný. Vidíte ten zárodek připomínající něco mezi fazolí a rakem. Snad z toho vyroste…

V autě si sedám a chvíli jen koukám. Nedá mi to a pohladím si břicho a poprvé na něj mluvím „Ahoj mimi!“. Lepší pozdrav mě v tu chvíli nenapadá. Do práce jedu za písniček od QUEEN, konkrétně Imagine. Od té chvíle kdykoliv ji slyším, vybaví se mi tenhle okamžik.

Tak my budeme mít mimčo! Mísí se ve mně radost a strach. Zvládneme to? Budeme dobrý rodiče? Budeme! To s Martinem ani jinak nejde.

Příště vám řeknu, jak sem to řekla Martinovi a rodině.. Bude to doják. Teda pro mě to je doják pokaždý, když to někomu říkám…

Vaše future mama S.