bern, ěvýcarsko

JSME VE ŠVÝCARSKU!

Sandra, 13 ledna, 2019

Jsou tři věci, podle kterých poznám, jak rychle ten čas letí.

První jsou Vánoce. V lednu si do svých předsevzetí přidávám kolonku, abych dělala vše včas. Vzhledem k tomu, že Vánoce skončili teprve před chvílí, vždycky si do tohohle seznamu, lépe řečeno téhle kategorie, přidám i to, že tentokrát se na ty Vánoce připravím včas a až opravdu příjdou, budu si jen užívat vánoční pohody. Žádný stres. V červenci u bazénu mě nězajímá nic jiného, než být naložená ve vodě, chytání slunečních paprsků a těch teplých večerů, kdy můžete do noci courat po městě jen v tílku a do toho pít ledový kafe. Takže nějaký Vánoce mám víte kde. Z celoročního klidu mě vždycky vytrhne polovina prosince, ve které si uvědomím, že jsem to zase nějak nedala a že ten rok utekl snad ještě rychleji než ty předešlé.

Druhými “hodinkami” je pro mě moje ségra. Ono se říká, čas nejvíc letí s dětmi, ale vzhledem k tomu, že žádné nemám a ségra je přeci jen o 6 let mladší, jsem v tomhle ohledu dost upjatá na ni. Kolikrát si říkám, že ji prudím víc jak rodiče. Vždycky se ani nenaděju a chodí. Pak chodí do školky. Pak chodí na diskotéky, pak s někým chodí atd atd. Tohle je pro mě vždycky největší uvědomění si toho, že stárnu. A to sakra rychle! Čekám na den, kdy se otočím a dětí mých dětí mě budou navštěovvat v domově důchodců…

No a třetím ukazatelem jsou pro mě zážitky. Ať už je to dovolená nebo různé akce. U těch to ale funguje trochu jinak. Než je ten den D, čas jako by se zastavil a já si říkám, že se snad nedočkám. Oproti tomu, když ta vytoužená chvíle konečně nastane, moc dlouho se nezdrží a je pryč mrknutím oka.

Stejně tak to bylo tentokrát s naším slavným odjezdem do Švýcarska. Nemohla jsem se dočkat. Čas vůbec neutíkal. No a najednou sedím v autě, které je narvané k prasknutí, a odjíždím směr Bern. Jen mám trochu strach, že zase ani nemrknu a bude po všem.. Proto jsem si řekla, že si budu každý den užívat naplno! Jen musím najít balanc mezi těmi všemi aktivitami, které tu musím a chci stihnout..

Sakra, to byl ale dlouhý úvod k dnešnímu článku, Ano, úvod. 😀 Dnes jsem vám totiž chtěla popsat první dem ve Švýcarsku. Akorát já nerada začínám rovnou z “vostra”.

Takhle, sbalit si na necelé 3 měsíce je masakr. Oblečení mám jen pár (za to si tleskám), ale těch serepetiček okolo byste se nedopočítali. Kosmetika, elektronika, kávovar (hihi, nakonec jsem si ho prosadila) a další věci jako tablety do myčky, jídlo, termosky, atd atd. Nakonec to tedy dopadlo tak, že auto praská ve švech a já se děsím okamžiku, až něco začnu hledat. První týden jsme totiž přímo v Bernu a nechceme tedy tahat všechny kufry do bytu. S tím chceme počkat až do naší finálové destinace.

No, nebudu to natahovat, cesta byla kupodivu v pohodě. A to i přes to, že mi včera volali 3 lidi včetně babičky, že silnice v Německu je děs, padají tam stromy, jsou kolony a ať bez čaje a deky určitě nevyjíždíme. Nakonec to žádná katastrofa nebyla a my jsme za krásných 8 hodin včetně přestávek dorazili do Bernu.

Martin tu měl na 14h naplánovanou schůzku na univerzitě, takže jsme museli vstát ve 2 ráno, abychom vše stihli a neměli stres. Přijeli jsme nakonec do cílové destinace o 2 hodiny dřív. Ale alespoň jsme měli čas prohlédnout si město a dát si oběd.

Pokud by vás zajímali moje první dojmy z Bernu, tak upřímně můžu říct, že to město je nádherné. Malé domečky, všude sníh a usměvavý lidé. Co mě ale trochu překvapilo byla velikost města. Srovnala bych ho asi s Českým Krumlovem. Taky tak roztomlié a taky tak malé. Mám pocit, že jsme ho prošli už křížem krážem a zabralo nám to tak hodinu max. Martin je nadšený, prý sen pro turisty jako je on – nikde nemusíte courat 4 hodiny a vidíte vše 😀

Moc se mi tomu ale nechtělo věřit, že jsme už fakt viděli vše a že je tak malé. A tak jsem Martina poslala na univerzitu a sama se šla ještě projít. A hádejte co – nic dalšího jsem neobjevila. Naštětsí jsem po cestě našla Starbucks. Normálně ho nemám ráda, ale bylo to jistota WIFI a toho, že mě tu nechají zahřát a nebudou na mě divně koukat, i když tu budu sedět hodinu.

No nic, koukají se na mě divně lidi, kteří si nemají kam sednout. Tak já to balím a jdu to veleměsto projít asi ještě jednou. Snad to Martinovi nebude dlouho trvat. 3 okružní jízdy by mě už asi nebavily..

Tak, to z našeho prvního dne. Mějte se krásně a těším se zase brzy. Na víkend máme super aktivitu, tak budu mít co vyprávět.

S.

bern, ěvýcarsko

Recommended articles

This error message is only visible to WordPress admins
This endpoint has been retired

Error: No posts found.

Make sure this account has posts available on instagram.com.

#Instagram
#madeinprague