TIPY NA FERRATY V ITÁLII + podcast

Minule jsem vám psala o tom, co to ferraty jsou, co na ně potřebujete a co od nich čekat. Dnes je na čase vám dát pár tipů, kam na ně vyrazit. A začínáme v Itálii, kam jsem jela se svými úžasnými kamarády na prodloužený víkend.

Konkrétně jsme zvolili oblast Cortina d ́ampezzo. To je lyžařská oblast na severu Itálie, která ale nabízí dost aktivit i v letních dnech. Kromě cyklistických tras zde totiž najdete právě i spoustu ferratových cest.

Cesta sem trvá něco okolo 7h. Proto je lepší vydat se sem spíše na prodloužený víkend, abyste z toho výletu vůbec něco měli. Ubytovali jsme se v naprosto krásném ubytování jménem Chalet Falorie. Super je, že je kousek od centra (asi tak 10 minut autem) a přes silnici máte bar a SPA.

Ale teď už k ferratám.

Doporučuji stíáhnout si aplikaci alpenvereinaktiv.com, ve které najdete trasy, přístup a celkově se vám díky ní bude v horách lépe orientovat.

Via Ferrata Ivano Dibona

První den jsme zvolili ferratu, která je spíše taková procházka a s ferratou nemá moc nic společného. Jde o úroveň B. Myslím, že byste tuhle trasu zvládli skoro i bez jištění. Pokud tedy na ferraty jdete poprvé, může to být fajn zkušební cesta. Na druhou stranu je to taková naučná historická cesta. Po cestě je tedy spousta zákopů, tabulek s informacemi a po cestě dolů procházíte tunely.

Pozitivní na téhle cestě je i to, že na vrcholu je restaurace, takže si můžete sednout na terásce, popíjet pivo nebo a víno a užívat si výhledu na italské hory.

Přístup k ferratě zabere asi 1h cesty. Samotná ferrata něco okolo 3h a cesta dolů něco okolo 2h. Cesta dolů vede tunely a rozhodně doporučuji čelovku!

Via Ferrata Michielli Albino Strobel

Druhý den už takové lážo plážo nebylo. Tahle ferrata má označení C. Cesta k ferratě od parkoviště vám zabere něco okolo hodiny, ale připravte se, že fakt stoupáte celou dobu vzhůru a u ferraty už z vás tedy slušně leje. Samotná ferrata trvá okolo dvou hodin a cesta dolů stejně tak. Mimochodem cesta dolů je klouzání se po kamenech a suti, takže pokud budete v černém oblečení zaručuji vám, že dolů příjdete v bílém. Později jsem ale zjistila, že možnosti na sestup byly dvě – kromě tedy těch kamenů, které vedly ze sedla Forcella del Pomagagnon to šlo ještě cestou ze sedla Forcella del Pomagagnon doleva. Ta obchází hřeben a dovede vás až k parkovišti.

Cesta jako taková není úplně tak těžká. Přeci jen obtížnost C je taková zlatá střední cesta. Co to znamená v realitě – všude jsou dobře úchopy a není tedy potřeba nějak extra přemýšlet nad technikou. Tuhle cestu tedy zvládne opravdu každý, kdo je alespoň trochu šikovný. Nevýhodu vidím v tom, že lezete ve velké výšce a v určitých částech pod sebou máte docela propast.

Nejtěžší část vás čeká ve 2/3, kdy přijdete k žebříku a kde je skála poměrně dost kolmá. Ale spíš je to dost o psychice, protože pod sebou máte větší výšku. Jinak co se týče náročnosti a lezení jako takového, tak to je pořád poměrně snadné.

A ty výhledy po cestě! Nejkrásnější, jaký jsem kdy z ferraty viděla!