CESTOVÁNÍ: VALENCIE ZA 2 DNY – tipy na must see
Nikola Ježková, 12 října, 2019
Nejvíc mě na životě baví to, že nikdy nevíte, co příjde. Jako například kd byly se ségrou oslovené, když jsme před necelým rokem byly s Nikčou osloveny, abychom jely fotit do Chorvatska na jachtu. Tak já si budu hrát na modelku. Co na to asi řekne babička, která mi vždycky říkala, že mám krátké nohy.
Nevím, jestli jsem byla víc nervózní z toho, že mám někde pozóvat nebo z toho, že budu „žít“ týden na jachtě. Budu trpět mořskou nemocí? Budu večer ukolébaná vlnama nebo naopak nezamhouřím oči? A co ty lidi, co tam budou se mnou? Vždyť je vůbec neznám.
Velkou výhodu jsem viděla v tom, že se mnou jela ségra. A kde je ségra, tam je všechno fajn. Pojďte se s námi tedy podívat na to naše dobrodružství se SEA FREAKS a na pár pravidel, která jsme se za ten týden naučily.
Je 22. září večer. Já, Niky, fotografové z dua Traga, Gábi a Tadeáš, a další do party modelů Vilém se scházíme u kapitána doma a házíme jídlo, piva, paddleboard, pruty, foťáky a tašky s oblečením do auta. Pravidlo číslo jedna – nikdy si neberte neskladné kufry. V kajutě je málo místo, proto je lepší všechno naházet do tašek nebo takových těch bagů. Když je dodávka naplněná k prasknutí a všichni vyčůraní, míříme směr Šibenik. Příjezd to hlásí za 10h, takže se balím do mikiny a skoro celou cestu prospím. Za což teda vděčím skvělým řidičům, kteří to celé odmakali, zatím co děvčata podřimovala, aby byla fresh na photoshooting 😀
Už v autě je nám jasné, že se sešla skvělá parta. Tohle bude vážně super týden..
Přijíždíme do přístavu v Šibeniku. Je krásně jasno, moře se třpytí a jacht je tam tolik, že byste je nespočítali, i kdybyste chtěli. Kapitán jde vyřídit administrativu a my využíváme čas na focení v přístavu. Zatím ne na to profi. Ale na ty na blog a do rodinného alba. V tom přichází kapitán a dává nám úkol – najděte loď jménem Sound of Silence. Po pár minutách zběsilého pobíhání ze strany na stranu konečně najdeme. Je nádherná, úplně nová a já nevěřím, že tu čeká právě na nás. Je to jak z nějakého filmu.
Jachta má dřevěné posezení na zádi a velký bílý prostor na přídi. To bude opalovačka. Vybalujeme věci z auta a začínáme se ubytovávat. Rázem chápeme, proč kufry byly tabu a že v kajutě si nezatancujeme. Ba naopak. vejdeme se tam s Niky jen tak tak. Na straně je malá skříňka. Každá si tedy oblečení složí do jednoho úhledného komínku. Což v budoucnu během plavby vyhodnocujeme jako zbytečné, protože nejednou se nám při plachtění celá skříň vysype (bohužel naší/mojí chybou, vždycky jsem totiž zapomněla docvaknout dvířka).
Šmejdím po jachtě a zkoumám, co ještě nabízí. Nikdy bych neřekla, že může být tolik tajných zákoutí a úložných prostorů. Dokonce i v podlaze. Tu schováváme pivo. Támhle zase sušenky. Tahle schovka bude na čaje a támhle ta na konzervy. Když naplníme každou skulinku, vyplouváme na to naše velké dobrodružství.
První zastávka je v malebné rybářské vesničce na ostrově Prvič. Jakoby se tu zastavil čas. Malé domečky s barevnou střechou, staříci vysedávající ve stínu stromu sledující druhou skupinku natírající loďky. Opodál sedí rybář a plete síť. Jejich manželky mezitím pracují na zahradkách. Idylka jak má být. Cítím se jako narušitel, že jim do tohohle světa vstupuji. Moc turistů tady není.
Čeká nás první focení. U kostelíku. Na sobě mám dlouhé šaty, které při točení krásně vlají. Což vybízí k jedinému – skotačím, běhám, točím se a focení je vlastně spíš legrace. Tohle fotogafové z TRAGY umí. Dostanou vás do pohody a donutí vás si to užívat. Když se mi hlava dostatečně točí a začíná mi být zle, focení je hotové. Uf. Procházíme pak ještě vesničku křížem krážem. Na řadě ve focení je ještě Niky s Vildou, kteří hrají moderní pár, který si dělá selfiečko.
Po focení nás čeká přesun do mariny v Tribunj. Mariny jsou samy o sobě hrozně zajímavá místa. Je v nich vždycky takový hezký šum, trochu chaos, všude jsou stěžně, lodě, kapitáni, posádky, ale i přes to všechno mají jansý řád a každý ví, co má dělat. Platíte zde za kotvení (proto když to jde, je lepší kotvit na bojce někde na moři). Na druhou stranu tu jsou sprchy a voda, kterou můžete v mezičase dočerpat do lodi, abyste jí měli dostatek.
Večer si sedáme všichni u malého stolečku, posloucháme šplouchání vln, povídáme si a popíjíme zázvorový čaj. Rum si necháváme na horší časy 🙂 Ještě pořád trochu znaveni z cesty a prvního zážitku jdeme spát brzy. Chceme být ready na další krásný den.
Budím se s krásným pocitem. Na vlnách se spí krásně a kajuta, i když je malá, má vážně pohod.lné postele.
Po snídani, při které pozorujeme moře, vycházející sluníčko a racky, čekající na nějakou dobrotu, se přesouváme směr ke Kornati, konkrétně k ostrovu Žakan. Mimochodem, Kornati je soustroví, na kterých byl cca 30 let zpátky zřízen Národní park. Jsou tu tedy velmi přísná pravidla. Žádný oheň, rybolov atd. Moc života na ostrovech nenajdete. Maximálně pár obyvatel, kteří tu chovají ovce nebo pěstují olivy.
Když dorazíme na místo, spadne mi brada. Dostáváme se do zátoky, která je asi jedním z nejromantičtějších míst, jaké jsem kdy viděla. Počasí nám přeje a tak je program na dnešek jasný – fotí se skákání z lodi (vážně bych se tím modelingem chtěla živit!). Skáčeme z lodi, pózujeme na přídi a nesmírně si užíváme tenhle boží den.
Večer se pomocí motorového člunu vydáváme do rozkošné dřevěné restaurace, ze které úplně čiší rodinná pohoda. Objednáváme si mořské potvůrky, pijeme víno a sledujeme tu naší jachtu v západu slunce. Je to kýč jak bič. Až mě napadá, jestli to není tapeta. Ruku jsem ale raději nenatáhla a nepokusila se jí strhnout, co kdyby to byl přece jenom sen..
Hned druhý večer máme jak se patří – s bouřkou. Vlny nás houpou trochu víc svérázněji, než jsem si představovala, venku se blýská a hřmí. Ve strachu začnu počítat, kolik sekund je mezi hromem a zábleskem. Tak prý totiž poznáte, jak daleko od vás je a jestli vám hrozí nějaké nebezpečí. Když přijde hrom i blesk ve stejnou dobu, začnu panikařit. Co když blesk uhodí do stěžně? Mám jít zaťukat na kapitána a ujistit se, že se nám nic nestane? Do toho pořád něco bouchá do lodi. To nás do toho všeho chce někdo vykrást? Nebo narážíme do skály?
Budíček máme na 6h ráno – chceme si dát si piknik při východu slunce. Probouzím se kupodivu živá. Ségra to samozřejmě prospala, takže moc nechápe moje ranní nadšení. Nevadí. Natěšeně se zvedám – AU. Hlavou se třísknu o strop. Náladu si ale spravím hned po vystoupání z kajuty a spatření té dokonalosti. Tak ono se mi to včera nezdálo. Oči mi pak sklouznou na člun, který bouchá do lodi a mně dojde, že to bouchání večer nebyl zloděj..(strach vs Sandra – 1:0)
Sbalíme věci na piknik a jdeme na neobvyklou snídani. Když vystoupáme na opuštěný kopec, rozbalíme piknik a sledujeme, jak vychází sluníčko, chce se mi skoro dojetím brečet. Jestli byla romantika ta včerejší večeře, tak tohle ji z fleku překonalo a mně je jasný, že tohle musíme jednou zažít s Martinem.
Fotíme, snídáme a já si užívám každý okamžik.
Po focení je čas přesunout se zase dál a poznat další, zatím skrytá, zakoutí Chorvatska. Vítr nám přeje a tak se rozhodneme, že dnes se konečně naučíme základy jachtingu. Kapitán Honza to bere zodpovědně a vše nám hezky vysvětluje. Začínáme teorií, bez té by to nešlo. Poznáváme loď, učíme se, jak dělat uzel (na to má skvělou říkanku o drakovi a princezně), zjišťujeme, v čem to jachařeníí vlastně spočívá. A pak už jdeme na to.
Přiznávám, měla jsem trochu strach. Jaké to bude, jestli to není nebezpečné, co když se překlopíme, nesejme mě ráhno (ve filmech se to stává často, že jo..).
Kapitán Honza nám rozdává úkoly, vytahuje plachtu a my pomalu začínáme nabírat vítr a rychlost. Jachta se rozjede a mě se nechce věřit, že taková rychlost se dá s lodí nabrat. Loď se začne naklánět s proudícím vzduchem na stranu a já mám pocit, že se zachvilku převrátíme na bok. Když ale kouknu na kapitána, usmívá se. To mě uklidní a je mi jasné, že jsem na lodi s profíkem který ví, co dělá. S Niky tedy ječíme, smějeme se, padáme ze strany na stranu a vlastně si to neskutečně užíváme. Je to lepší jak horská dráha.
Když dorazíme k ostrovu Vrgda, bereme paddleboard a jdeme se projet okolo ostrůvku. A já vám řeknu, takhle jsem Chorvatsko ještě nepoznala. Zjistila jsem, že nabízí neskutečně nádherná místa, voda je průzračná, každá zátoka je hezčí než druhá. V tu chvíli mi dochází další výhoda jachtingu – vidíte to, co jste dřív při klasických dovolených prostě vidět nemohli. Vidíte tu zemi zase z jiného pohledu a navštívíe místa, která jsou turisty netknutá.
Druhý den se přesouváme k marině Murter. Vystupuju z lodi a jsem jak opilá. Zem se pode mnou houpe a já si příjdu jako pravý mořský vlk. Procházím přístavem směr sprchy a po cestě zdravím další jachtaře. Tohle je na tom krásný – jachtaři jsou hrozně sympatičtí lidé. Nevím, zda to je tím ošleháním od sluníčka nebo tím, že se prostě nonstop usmívají. Tomu úsměvu se nedivím, taky jsem měla na tváři rohlík od příjezdu až po odjezd. Jste těch zážitků plní, odprostíte se od stresu a řešíte jen co se děje na lodi. Chcete jachtit? Jachtíte. Chcete do moře? Tak prostě skočíte z lodi. Chcete odpočívat? Lehnete si na příď a opalujete se nebo si čtete. Můžete prostě co chcete. A to je nesmírně osvobozující.
Večer se jdeme podívat do města a navštívit místní bar. Dlouho ale nevydržíme. Sluníčko, mořský vzduch a drinky unavují. Raději nabrat síly na další den.
Dneska budeme grilovat! Ryby! Prut s sebou sice máme, ale nějak jsem zapomněla tátu poprosit o háček. Hm. Nevadí. Naštěstí jsou ve městě trhy, kde najdete vše lokální a vše fresh. Ke všemu zná Honza přímo jedno úžasné místo, kde najdete ty nejčerstvější ryby.
Malá budka v přístavu smrdí rybinou už na dálku, ale to je znamení, že to bude kvalita. Dalším znamením je pro mě fronta. Kde je fronta, tam je to dobrý. Když máme dostatek ryb, jdeme ještě pro čerstvou zeleninu a ovoce. Rajčata jsou velká jak pomeranče a tak krásně to všechno voní!
Vybavení potravinami se vydáváme směr ostrov Kaprie.
Při přejezdu na další lokaci (ostrov Kaprie) děláme blbinky. Zapřáhneme paddleboard a uděláme si z něj takové surfařské prkno. Postupně se na něm střídáme a hecujeme se, kdo to vydrží dýl, kdo si líp chytne vlnu od lodi alias sjeď si vlnu jak na surfu a vymýšlíme zkrátka možné i nemožné. Když už máme dutiny mořskou vodou řádně propláchnuté, vymýšlíme, co dál. Kapitán mě pouští ke kormidlu. Jedeme na motorový pohon, takže naštěstí vítr do plachet chytat moc nemusím. Statečně se ujímám „volantu“ (jak tomu amatérsky říkám) a jdu na to. Vždyť to bude jak řídit auto. No to ani OMYLEM! Kapitán přikazuje držet daný kurz a já nejsem za boha schopná jet tím směrem. Loď hází se strany na stranu, houpe se a já ječím a směju se zároveň. Nakonec tomu přicházím na „zoubek“ a posádka mě musí od kormidla skoro odtrhávat. Haha.
Je čas na oběd a my už se nemůžeme dočkat ryb, které jsme ráno nakoupili na trzích. A na jachtě začíná šrumec. Někdo chystá ryby, někdo je v kuchyňce a krájí zeleninu, někdo chystá stůl, ten zase gril… Jachta je sice pro 7 lidí poměrně těsná, ale má svoje kouzlo a tohle mravenčení ho ještě víc podtrhne.
Oběd je na jedničku! Štěbetání a smích střídá ticho, které narušuje jen cinkání vidliček a zvuky moře. Trochu znavení trávíme pak odpoledne relaxem, šnorchlujeme, pak trochu jachtíme a pak zase relaxujeme.
Další den se od ostrova Kaprie přesouváme k městečku Prvič. kde jsme to naše dobrodružství začínali. Nafotíme ještě pár fotek a pak se přesouváme do místní restaurace.
Honza nám vypráví o jachtění, vypráví, kde už všude byl a také nejzajímavější historky a pravidla. Nejvíc mě pobavila ta, kdy říkal, že když jde někdo na záchod na lodi, ostatní by neměli chodit do moře. Toaleta se při spláchnutí totiž „pumpuje“ částečně do moře a je možné, že by kolem vás plavala nejenom rybička.
Taky říkal, že správní mořeplavci, nesmí zapomenout při pití rumu trochu „cáknout“ do moře i pro Poseidona, boha vodních živlů. To pro štěstí.
Den byl opět skvělý a zábavné historky večer střídá trochu pochmurná nálada. Nikdo nechce říct nahlas, že tohle je poslední večer…
Ráno se balíme, hledáme v úkrytech jachty věci a já doufám, že jsem na žádný úkryt nezapomněla. Vracíme se do Šibeniku, kde předáváme loď.
Když je vše vyřízené, míříme směr dodávka. Čeká nás zase 10h zpět. Většinu cesty probíráme, co všechno jsme zažili. Co bylo nejlepší, u čeho jsme se nejvíc zasmáli, jak jsme se báli u jachtění.. Příjdu si, jak kdybych na té lodi měsíc. Tolik zážitků. Bohužel už v tu chvíli mi je jasné, že tohle je zážitek, který jen stěží doma popíšu. To prostě musíte zažít, to se nedá vyprávět. Co se stane na jachtě, tam i zůstane. Bohužel..
A tak Gábi a Tadeáši děkujeme, že jste si nás vyhlídli na focení a že jste byli tak neskutečně pohodoví, že to focení bylo zábava a my se u toho cítily dobře. Děkujeme Vildovi, že byl skvělým parťákem, bavičem a že. nám vždycky ukázal, kde je Šibenik :). Děkujeme Adélce, že se o nás tak krásně starala. A především děkujeme tobě, kapitáne, že si nám umožnil tenhle nezapomenutelný zážitek. Že si nás nejenom naučil jachtingu, ale hlavně nás naučil si to zamilovat!
Pokud byste takové dobrodružství chtěli zažít i vy, sežeňte kamarády a mrkněte na stránky www.seafreaks.cz. Ještě jsou nějaké volné termíny.
Mořský vlci
S a N
P.s. na závěr pro vás mám ještě jedno důležité pravidlo – plavky a ručníky si klidně věšte na strany lodi, ale vždy si je připněte kolíčkama. Jinak už je nikdy neuvidíte 😀
Error: No posts found.
Make sure this account has posts available on instagram.com.
