CESTOVÁNÍ: VALENCIE ZA 2 DNY – tipy na must see
Nikola Ježková, 12 října, 2019
Tak tahle písnička byla před odjezdem na Kubu na mém playlistu numero uno. Slyšela jsem ji 100x, ale přes to jsem byla schopná si z textu zapamatovat jen to slovo Havana. Byla jsme zvědavá, jestli tady v tom hlavní městě taky nechám srdce (jako se zpívá v písničce). No upřímně, nechala jsem tam spíš plíce. A to nebyl jediný orgán, který trpěl. Ach ten jejich rum…
Dáváme sbohem all inclusivu ve Varaderu a míříme směr hlavní město – Havana. Jako dobravu volíme autobus pro turisty, který nás každého vyjde na 14 pesos. Po 2 hodinách jsme konečně na místě. Ubytovaní máme v krásném apartmánu, které jsme našli přes AIRBNB.
STŘIH
Stojím na náměstí a v hlavě mi jede text písničky. Vlastně si zpívám pořád dokola jen Havana na na na, zbytek textu pořád neumím. A jsem u vytržení. Havana je dokonalá svou nedokonalostí. Je přesně takovým městem, jaké si na Kubě představujete. Centrum je plné téměř padajících budov, ulicemi se prohání nablýskaná americká auta všech barev a je tu ten správný turisticko-kubánský ruch. Co byste si ale možná nepředstavovali je to, že se tu od těch výparů z aut, která měla naposled technickou kontrolu v roce nula, nedá vůbec dýchat a vy se na konci dne budete cítit poměrně dost přiotráveně.
Procházíme ulicemi a já fotím jako blázen. Hlavně auta, která jsou jak vystřižená z filmu. Nejde si je nezamilovat. O tom, že jsem podlehla, svědčí i moje paměťová karta, na které je tak 100 různých aut. Sandra a miluje auta. Kdo by to byl řekl. Druhou věcí, která mě dostala, byly budovy. Ulice, které jsou plné starých budov, kdy třetině z nich padá omítka a některým chybí střecha, jsou plné atmosféry. Když jimi ještě projede růžový kabriolet a ozve se Kubánec, který zrovna ve španělštině cosi povykuje, jen stojím a zírám. Tak tohle je ta Havana.
Když vidíme vše podstatné, je čas zažít Havanu i co se party týče. Havana rum přece nevznikl pro nic za nic. To ještě netušíme, že ten večer poznáme těch stránek Kuby několik. Usazujeme se v místním baru kousek od autobusového nádraží a objednáváme si Piňacolady a Cuba Libre (ty nás v přepočtu vyjdou asi na 40 korun). Bar je plný místních, z repráků hraje Despacito, které, jak jsme zjistili, je tu ještě pořád hodně v kurzu. Pak s objednáváme další Cuba libre a další Piňacolady. Postupem večera zjišťujeme první nepříjemnost – záchod je společný a nemá splachování. Jako splachování tu totiž funguje „hajzlbába“, která záchod spláchne kýblem po cca 4 lidech. Když jí ale dáte nějaké drobné, postará se. Dokonce vám na záchodě i vytře. O pár hodin později zjišťujeme další nepříjemnost – nemáme doutníky! Jsme na Kubě a nemáme doutníky! Martin s Kubou se tedy vydávají vstříc centru najít někoho, kdo jim je prodá. Naštěstí na Kubě není nic problém a každý tu má všechno. Nakonec kluky odchytává kdosi, kdo je vede k sobě domů, kde zrovna jeho rodina večeří. Otevírá šuplík a klukům předává doutníky. Jeho syn od polívky jen koulí očima a zřejmě to pro něj není vůbec nic neobvyklého.
Společensky zmožení jsme na cestě domů. V noci to má snad ještě větší kouzlo (i když možná za to mohl rum). Koukáme po budovách, barech a sledujeme místní život. Všem nás zůstanou viset oči na balkóně, na kterém Kubánci pořádají mejdan. STŘIH! Ani nevím jak, stojím na tom balkóně a snažím se dorozumět s místní kudrnatou holkou, která se ujala role DJky. Rázem zjišťuji, že angličtina se tu nechytne. Posilněná rumem zkouším oprášit svojí francouzštinu. Taky nic. Postupem večera zjišťujeme, že z 10ti lidí tu umí lámanou angličtinou jen jeden. Vzdávám to a přesouvám se na taneční parket do obýváku. Kubánky se nás snaží naučit tancovat po jejich. Moc nám to nejde a vypadáme u toho asi spíš legračně než sexy, jak to umí ony. Ale jim to nevadí. Všichni jsou strašně milí a my si tuhle akci užíváme všemi doušky.
Party nás nakonec donutí opustit fakt, že toaleta nemá dveře a je v kuchyni. Neschopná toho, čůrat za přítomnosti jiných lidí, donutím zbytek party tuhle divočinu opustit. Necháváme pár pesos jako poděkování a mizíme.
Na cestu domů si objednáváme taxi. Jasně – chceme kabriolet. Máme štěstí, řidič je mladý černoch, který hned odhadl naší náladu a pouští Michaela Jacksona. Všichni zpíváme a tancujeme, včetně řidiče, který v jednu chvílí dává tóny, které jsou srovnatelné s originálem. Ve chvíli druhou pouští volant a předává mi řízení. Ječíme, smějeme se, zpíváme, tancujeme. A je nám skvěle.
Druhý den je nám skvěle už o malinko míň, ale nedá se svítit. Vyzvedává nás taxík a jedeme směr další destinace. O té ale zase příště.
Havana jako taková je spíše o atmosféře než o honění památek. I tak bych doporučila pár hezkých míst, kam se vydat.
Martin: Havana není jen skvělý rum, ale i překrásné město, kde se před půl stoletím zastavil čas a v němž si můžete pročistit plíce doutníkem (vážně ta překrásná stará auta neskutečně smrděj???? ).
Gábi: Havana je místo, které musíte vidět. Je naprosto jedinečná, naprosto zničená a přitom naprosto nádherná a dokonalá. To místo je nabitý energií. Prostě se tam jen usmíváte štěstím. Ten pocit: „WOOU jsem vážně tady“. Přidejte jízdu ve stylových starých amerických kabrioletech se smrtelně silným mojitem a fantastickými kamarády a máte zážitek, na který nikdy nezapomenete!
Kuba: V Havaně se k nám přidal i Kuba. Začal svůj cestovatelský blog, tak se na jeho postřehy můžete podívat tam. Myslím, že se pobavíte :)) http://voyage-dream.com/2018/02/21/den-2-havana-03-02/
Tak zase u další cesty.
S.
restaurace Esgione de Cuba
Hemingwayův bar
Error: No posts found.
Make sure this account has posts available on instagram.com.
