DIY do dětského pokojíčku
Sandra, 8 listopadu, 2019
Vždycky mě na jiných blozích baví ten typ článků, ve kterých se dozvíte, co daná osoba dělá a jak žije. Ostatně, každý asi rád nakoukne do soukromí druhých. Proto se natáčí reality show typu Vyvolení a ještě pořád běží Výměna manželek. Jsme prostě zvědavci. Tak jsem si říkala, že je možná škoda, že tady něco takového nemáme, ale nás na to moc neužije. Aktuality s vámi většinou sdílíme na našem Instagramu a přes Instastories. Blog je primárně na tipy a cestování. Na druhou stranu výhoda toho, když je blog váš je ta, že si tu můžete dělat, co chcete. 😀 A tak tramtadá, naše životy shrneme v měsíčních článcích. Dozvíte se, co děláme, jak žijeme a zda je něco nového. No úplnou reality show ale nečekejte. 🙂
V říjnu pro nás bylo hodně „poprvé“. A přesně tak bude dnešní článek pojatý.
Ano, Sandra se 10 let rozmýšlí co, kam a jak, a nakonec to dopadne tak, že tetování vymýšlí v tetovacím salónu na místě. 😀 No každopádně – máme nové tetování. Daly jsme si jako správné ségry to stejné. Niky na nohu a já na bok. A jsem nejvíc nadšená. Je to přesně takové, jaké jsem chtěla. A jak se říká, prvním to nekončí, tak na tom asi něco bude. Už vymýšlím, jaké další „nenápadné“ bych si dala. Tak uvidíme. Snad za rok nebudu mít rukáv a potetované obě nohy…
A jestli se ptáte, jestli to bolí, tak bolí. Ale rozhodně to není nic, co se nedá zvládnout. A pokud si nevyberete nic složitého, zabere to tatérovi 5 minut. Takže je to ještě míň bolestivé než návštěva zubaře, kde občas strávíte klidně i hodinu…
Mezi další první věci patří i to, že jsme si domů pořídili na zimní večery společenské hry. Jeda z nich je hra I KNOW. A řeknu vám, takhle jsem se jako blbec necítila už hodně dlouho. Je to taková intelektuální hra s otázkami, ale upřímně, odpověď neznám ani na čtvrtinu. Na druhou stranu, alespoň se člověk něco dozví.
Tenhle lom máme skoro za barákem a my ho objevili až po takové době. A co z toho plyne? Že občas není potřeba jezdit bůhví jak daleko. Občas se stačí jen sebrat a vydat se prozkoumat okolí. Možná budete překvapení, jaké krásy objevíte.
Vstávat na ranní focení Prahy stálo za to. Fotky už jste vlastně mohli vidět v článku o cestování tady. Občas se vyplatí ubrat si trochu spánku a začít ho nádherným výhledem na Prahu a prázdnými uličkami.
Poprvé jsme se ségrou vyrazily na snídani. Nikča totiž není ranní ptáče, takže přesvědčit ji, aby vstala o víkendu dřív, je hodně náročné. Když už jsme ale ráno vstaly na to focení, bylo jasné, že pokud ji hned potom nenakrmím, možná se mnou už nepromluví.
A tak jsme vyrazily do IF Cafe, kde to je prostě boží. A rázem se z těch snídaní stala pravidelná záležitost. Teď chodíme hlavně po fitku, kdy to máme vždycky jako odměnu za výkon.
Poprvé po porodu jsme si taky s Terez udělaly společnou sobotu a šly si užít jeden z posledních krásných podzimních dnů. Prošli jsme Prahu, povídaly si, smály se, do toho popíjely Chai Latte a střídavě se rozplývaly nad tím uzlíčkem štěstí, kterému to naše žvatlaní bylo úplně jedno, hlavně že kočárek na kostkách pěkně drncal.
To, že na Jiřáku jsou nějaké trhy, jsem věděla. Že tam ale prodávájí ty nejkrásnější kytky, které ještě ke všemu skoro nic nestojí, jsem ale objevila až teď. A taky jsem tenhle můj objev hodlala využít. Proto jsem tam pak jezdila skoro každou sobotu. Ono totiž kytky jsou podle mě snad nad všechny možné dekorace. Udělají doma útulno a ta vůně…<3
Miluju knížky a příběhy psané životem. Když je to pak ještě knížka vaší kamarádky a vy víte, co všechno za ní je, nemá to chybu. A tak jsem poprvé držela tuhle boží knížku v ruce a střídavě se dojímala a smála..
Snídaně jsou moje nejoblíbenější jídlo. Vzhledem k tomu, že teď ale vstávám často do fitka brzo ráno, odbíjím se banánem a něčím malým v práci, vynahrazuji si to na víkendech. Tyhle úžasné palačinky jsem dělala podle receptu dblog. A řeknu vám – jsou boží!!
S Martinem jsme 7 let. To by člověk řekl, že jsme museli být na rande snad už všude. No nebyli. Jednu krásnou sobotu jsme proto vzali Rekola, projeli Prahou k Rudolfinu a vydali se na výstavu Krištofa Kindery. Je to přesně jedna z těch výstav, kde jste při vstupu do každé místnosti jak malé děti a skoro se chcete rozeběhnout, abyste to všechno viděli hned a snad vám to někam neuteklo.
Výstava je až do 26. listopadu, tak zajděte. Vstup je zdarma.
S Niky jsme se také vydaly na slavnostní zahájení Designbloku. Vždycky se těším, co nového vymyslí a jaké překvapení nás bude čekat především v hlavní hale, kde je vždycky nějaká kuriozitka. Vzhledem k tomu, že téma bylo jídlo, čekal na nás kolotoč z cukrové vaty a na stropech se vznášely pusinky.
Konečně se u nás otevřel Zara home. Konkrétně na Chodově. Miluju tyhle serepetičky, takže jsem za dobrou půlhodinku stihla do košíků naházet možná víc věcí, než jsem chtěla. Jednou z nich je tenhle boží podtácek s hlavními městy a mrkací hrníček. Zbytečné? Nemyslím si…
S Niky jsme se do toho opřely a začaly jsme pravidelně chodit do fitka. Vstáváme v 6 (někdy i v 5.20 brr). A děsně nás to baví. Nejenom, že se zapotíme a nastartujeme tak skvěle nový den, ale ještě se u toho nasmějeme.
Když stíháme, pokračujeme z fitka rovnou na snídani, kde si ještě můžeme popovídat. Ono totiž my stejně cvičíme jen proto, abychom mohly jíst. 😀
30.10. jsem byla nejvíc pyšná. Na Terez. Měla totiž křest knížky a já byla až sama překvapená, jak můžu mít radost za někoho druhýho. Celý večer byl naprosto úžasný a sledovat všechny ty čtenáře, kteří jí přišli poděkovat za motivaci, kterou jim denně přináší, bylo krásný.
Doufám, že už i vy máte knížku doma nebo alespoň její koupi plánujete. Kolikrát jsem se přistihla, že i když Terez znám a znám i příběhy, občas ji začnu opravdu vnímat jako nějakou smyšlenou hlavní hrdinku a fandím jí, aby všechno dobře dopadlo.
Tak Terez, ještě jednou gratuluju. A těším se na druhý díl 😀
A co jste v říjnu udělali poprvé vy? Budeme se těšit na zprávy.
S a N
Error: No posts found.
Make sure this account has posts available on instagram.com.
