FRIENDS FOREVER

Občas se nám do života dostanou lidé, o kterých po pár letech ani nevíme. Občas se nám do života ale dostane někdo, kdo v něm zůstane už napořád. A je jedno, jestli je zrovna na blízku nebo ne. Včera měla narozeniny moje nejlepší kamarádka,  kterou znám už asi tak milion let. Ona je přesně ten člověk, kterého si ze života neodpářu (i kdybych třeba chtěla:D)

Chtěla jsem ji původně napsat jen SMS, když už to spolu nemůžeme oslavit Ale jak jsem tak projížděla album našich fotek a hledala nějakou, kterou bych ji poslala na zasmání, došlo mi, že po těch letech by bylo fajn udělat to jinak. Protože někdo, kdo tady byl vždycky pro mě, si zaslouží trochu víc..  (Gabi tyhle veřejný výlevy nemá ráda a určitě se při čtení bude trochu šklebit, ale stejně ten článek dokončím :D)

Budete se možná divit, ale naše první „sblížení“ proběhlo na škole v přírodě ve 4. třídě, kdy mě Gábi praštila (možná bych to nazvala i slovem zmlátila!) ramínkem, protože si myslela, že jsem jí ukradla plyšáka. Ano, tohle je přesně ona. Za věci, co má ráda je schopná se i poprat. Asi se mi nebudete divit, že jsem ji po tomhle incidentu ještě chvíli neměla ráda, ale pak z nás nějak staly nejlepší kamarádky. Sama nevím jak. Haha

Od té doby uteklo pěkných pár let a já vlastně ani nevím, na co vzpomínat dřív. Jestli na naše cyklistický tábory, kde jsme byly ve skupině vždycky se samýma klukama. Naše víkendy na diskotékách, kdy jsme si slibovaly, že jestli nebude jedné z nás dobře, ta druhá jí vždycky podrží vlasy. Nebo na to, jak jsme spolu jely na první dovolenou, kde jsme byly jak důchodci a chodily jsme spát hned po večeři, protože jsme byly unavené jít i na dětský program, natož na ten pro dospělé. Nebo snad na to, jak jsme spolu strávily půl roku v Irsku na Erasmu? Těch vzpomínek je hodně. Každopádně je mi jasný, že tobě Gábi jich teď v hlavě pár prolítlo. A skoro bych se vsadila, že tě napadla ta s tím kolem…:)) Upřímně, někdy by ty naše historky vydaly snad na knížku. Kolikrát jsme se ocitly v nějaké situaci, až jsem si říkala, že to snad musí být špatná karma. A to hlavně, když jsme spolu, to se ty podivné situace násobí. Ale daly jsme to.

Co byste ale měli vědět o Gabče (tohle mi v určitém věku zakázala používat). Takže, co byste měli vědět o Gabi –  ona je naprosto jedinečný člověk. Je hrozně vtipná – vždycky spolu brečíme smíchy a jsme jak nějaké puberťačky. Je chytrá – řekne vám věci od historie až po současnost. A to ne jen takové ty obecné, ale i takové, o kterých běžně holky neví. Jako třeba jak se stavěly kanalizace, jak se těží ropa atd.. Vlastně mi přijde, že neznám nikoho, kdo by měl takový přehled. Taky je hrozně soběstačná – je přesně ten typ, který si doma opraví trubky, udělá sádrokarton :D, dotáhne palety do auta, i když má minisukni a poseká si na chatě dříví, když bude třeba. Taky by mi neodpustila, kdybych nezmínila, jak krásná a stylová je. Ona je přesně ten člověk, se kterým, když jdete ven. vždycky vedle ní budete vypadat jako šmudla. Nedej bože, když vytáhne podpatky. To už mi chybí jen pytel na hlavu.

Co je ale nejdůležitější, je to skvělá kamarádka. Vždycky vás podrží a poradí. Když přijdete s nějakým blbým nápadem, upřímně vám řekne, jak blbý je a rozmluví vám ho. Na druhou stranu je ale přesně ten typ, který když už tu kravinu uděláte, nenechá vás v tom. Umím si představit, že kdybych ji zavolala ve 3 ráno, ať pro mě někam přijede, ona by přijela. Ještě by mě u sebe nechala přespat a ráno by mi udělala snídani (no to možná přeháním, ale čaj bych dostala určitě, to jo :D).

Neříkám, že jsme se nikdy nepohádaly. To víte, že pohádaly, asi tak stokrát. Co ale miluju je to, že naše hádky jsou hodně rychlé. Pohádáme se a do 5 minut se zase budeme smát jak praštěný..

Prostě nejlepší kamarádka, jakou si můžu přát.

Tak Gábi, všechno nejlepší! Jsem ráda, že tě znám a mám! :-*

(P.s. – no uznej, že tohle by se mi do SMS nevešlo :D)