Večer plný překvapení

Nikola Ježková, 1 prosince, 2016

Miluju překvapení! A hlavně ta vydařená. 😀  Po náročném dni ve škole (a když říkám dni, myslím tím fakt celý den od 8 ráno do 9 večer) jsem konečně stála před prahem bytu. Po odemknutí na mě čekaly zapálené svíčky po celém bytě s vyznačenou cestičkou do mého pokoje. Tam, na zemi, svíčky uspořádané do tvaru srdíček, růže a dáreček. Na posteli seděl Benji (můj pes) a tvářil se jako největší borec, ostatně jako vždycky. No asi tušíte, že pejsek tohle překvapení na svědomí neměl. 😀 Můj úžasný přítel alias David Copperfield, jak já mu říkám, mi chtěl zase dokázat, že je ze všech nej. A dokázal to! Láska je láska a pokud vám jí někdo dává najevo tímhle krásným způsobem, pořádně to zahřeje u srdíčka. Nebo to  bylo těch sto zapálených svíček kolem? 😀

Co si ještě dojít pro něco k snědku, napadlo nás. Vždyť přece – láska prochází žaludkem. Výpravu do večerky jsme se rozhodli spojit i s venčením. Omámená romantikou popadám vodítko a vybíháme ven. „To je ale zima sakra“, postěžujeme si. V tom Dave prohlásí: „A sakra, asi jsem nechal klíče v zámku“. Mně v tu chvíli dojde, že já svoje klíče taky někde nechala a navíc, taky doma. A SAKRA!!! Často si ze sebe děláme legrácky, takže ještě půl hodinu po tom, co jsme se v kruhu procházeli s Benjím mi Dave nechtěl uvěřit. Smál se a tvrdil, že si určitě dělám srandu. No bohužel, nedělala. Je mi sice 20, ale první, co mě v takových chvílích napadne, je zavolat mamince. I když právě její klíče měly v tu chvíli viset v zámku. Škoda, že byla zrovna na koncertě a o našem dobrodružství se dozvěděla až po 4 hodinách později.

Napadlo mě zavolat další bloncce z naší rodiny – ségře. Má klíč od bytových dveří – jooo! Měli jsme u sebe klíče od auta, takže jsme naštěstí k Sany domů, mohli dojet. Zmrzlí na kost jsme po půl hodině zase stáli zpátky venku před vchodovými dveřmi, od kterých jsme klíč pořád neměli. Jsou dvě možnosti: 1. počkat, až někdo půjde domů a za 2. na někoho zazvonit, aby nám otevřel. Co je horší, nefunguje nám zvonek na otevření dveří, pokud vám někdo chce otevřít, musí za vámi dojít dolů a otevřt ručně. Co bylo dost smutný, že většina lidí už v 11 hodin večer dávno spí, nebo jsou minimálně v posteli, takže dveře se  v tuhle dobu zrovna netrhnou.

Další půlhodinu jsem se snažila znovu dovolat mamce. Usoudila jsem, že nejlepší bude zjistit příjmení naší hodné sousedky, která by nám určitě přiběhla otevřít, a to i v župánku. Bez úspěchu. Párkrát nám vysvitla falešná naděje, a to i mému pejskovi, když se z tramvaje valila skupina lidí. Vždycky se za každým, kdo šel směrem k našim dveřím rozeběhl sprintem a až po pár metrech za vhodem mu došlo, že máme smůlu a zklamaný se k nám zase vrátil. Po dalších pár minutách vidíme přicházet paní, kterou podle jejího výrazu naše upřené pohledy vyděsily. Byl to anděl, teda sousedka! Skoro se slzami v očích paní děkujeme za záchranu života a míříme k bytu. Dave běžel napřed. Ještě jsem ani nevyšla schody a už ho potkávám na cestě zpátky – jdem volat zámečníka, klíče jsou v zámku. 😀 Po dalších 40 minutách čekání a sezení na schodech přijíždí zámečník. Za 3 minuty si vysloužil 1 500,- a my se konečně před půlnocí dostali domů.

Ne vždy se překvapení vyvedou a hlavně ta romantická. No jedno je ale jistý, na tohle NIKDY NEZAPOMENU! 😀

N.

Recommended articles

This error message is only visible to WordPress admins

Error: API requests are being delayed. New posts will not be retrieved.

There may be an issue with the Instagram access token that you are using. Your server might also be unable to connect to Instagram at this time.

Error: API requests are being delayed for this account. New posts will not be retrieved.

There may be an issue with the Instagram Access Token that you are using. Your server might also be unable to connect to Instagram at this time.

Error: No posts found.

Make sure this account has posts available on instagram.com.

#Instagram
#madeinprague