MŮJ POROD aneb vážně se má zkusit všechno?
Sandra, 27 prosince, 2019
Kdykoli mluvím s někým z Čech, první otázky jsou, jak se tady mám, co moje „host family“, co jídlo, počasí… No zkrátka takové ty základní a běžné věci, o které jsem se úplně zapomněla podělit s Vámi. Když přijedete do Indonésie a konkrétně stejně jako já do města Bandar Lampung, hned první den Vám dojde, že jste přijeli do úplně jiného světa. Českou republiku a Indonésii nejde v žádném ohledu srovnávat. Lidé tu jednoduše žijí jiný život s jinou kulturou, jídlem i zvyky.
První fakt, který nemůžete přehlédnout je jiný čas. Hodiny jsem si musela nastavit na +5hod. Když já uléhám do postele, vy si (doufám) užíváte večer a když vstávám, máte naopak půlnoc. To mě docela štve, protože po popřání dobrého rána, dlouho čekám na odpověď. 😀 Vzhledem k mému cestování před příletem, kdy se hodiny střídaly, jak na běžícím pásu, jsem se změnou času neměla problém. Sluníčko tady zapadá už v 6hod večer. Což má ale své výhody.
Na ubytování jsem měla sakra velký štěstí! Bydlím v hezkém domě s úžasnou rodinou. A co je snad ještě lepší, mám vlastní pokoj a vlastní koupelnu se „sedacím“ záchodem. Aleluja! Ještě tak mít normální sprchu… No nikdo nic není dokonalé. Mám skvělou náhradní maminku, kterou po indonésku oslovuju „bunda“, dva bráchy a ségru. Jo a máme auto!
Koupelna
Divíte se, že jsem tak nadšená z auta? No potom, co jsem viděla jet na skútru čtyřčlennou rodinu… Stačí mi, že na něm musím jezdit každý den ve dvou. Proč?
Možná za takové nápady může počasí a přehřátí mozku. Vedro je tu totiž každý den. A to pořádný! Já se začínám potit hned ráno, kdy opouštím svůj pokoj s klimatizací. Naštěstí se v tomhle období sem tam objeví mráček a deštík, ne-li pořádný chcanec. Když prší v ČR nesnáším to, ale tady to miluju! 😀
A chčije s chčije! ????
Co ale moc nemiluju je jejich tradiční jídlo. Všechno mají pálivé a na to je dobré, dávat si pozor. Pokud tedy nechcete celou dovolenou strávit na záchodě… Klasikou je tady rýže, kterou ovšem mají fakt mňam. No a klasika číslo 2 – nudle. Byla jsem ale přímo nadšená ze zdejší pizzy a hranolky z mekáče jsou taky dobrý. 😀 Co chci zavést doma je jedení rukama. Vyjma polévky. 😀
Pizza Hut
Když se jdete najíst do obyčejné restaurace, nebo spíš stánku, zaplatíte za jídlo opravdu směšnou částku. Třeba 14 000 IDR – v přepočtu na naše lidových 26 CZK. Není divu, že se tu najdou i pěkní tlouštíci. 😀 Fastfoody mají ceny nasazené stejně jako u nás. Jo a kromě KFC tu narazíte i na CFC a GFC. Plagiátorství level 1 000. 😀 Každopádně nejen na jídlo potřebujete málo bankovek. Vlastně skoro všechno je na tom s cenou o poznání lépe než u nás, třeba věci ze supermarketu, oblečení, nebo ručně dělaná deka. Tu jsem koupila jako dárek svojí host family za pouhých 500 CZK.
Místní „restaurace“
Asi to s tím nesouvisí, ale Indonésie je velmi chudá země. Ve městě jsou zastaralé budovy, na ulicích dokonce i žebrající děti a mnoho lidí bydlí v polorozpadlé chýši. Když jsme u místních lidí – ti jsou děsně líní a nepořádní, ale na druhou stranu taky moc přátelští. I do supermarketu který mají 20m od domu si dojedou, neznají procházky a pořád spí. A vyhazují odpadky, kde se jim zlíbí. Tím své město dělají tak špinavé.
Jakmile ale vyjedete z města narazíte na krásná místa. Přírodu, moře, pláže… Přesně to, o čem se mně jakožto člověku ze státu, který obklopuje pouze pevnina, může jenom zdát. 😀 Ostatně mrkněte na videa a fotky z předchozích článků.
Vaše N. <3
Kavárna Diggers
Přírodní park Alamwawai
Výhled na pláž
Pantai sari ringgung
