Kdykoli mluvím s někým z Čech, první otázky jsou, jak se tady mám, co moje „host family“, co jídlo, počasí… No zkrátka takové ty základní a běžné věci, o které jsem se úplně zapomněla podělit s Vámi. Když přijedete do Indonésie a konkrétně stejně jako já do města Bandar Lampung, hned první den Vám dojde, že jste přijeli do úplně jiného světa. Českou republiku a Indonésii nejde v žádném ohledu srovnávat. Lidé tu jednoduše žijí jiný život s jinou kulturou, jídlem i zvyky.
První fakt, který nemůžete přehlédnout je jiný čas. Hodiny jsem si musela nastavit na +5hod. Když já uléhám do postele, vy si (doufám) užíváte večer a když vstávám, máte naopak půlnoc. To mě docela štve, protože po popřání dobrého rána, dlouho čekám na odpověď. 😀 Vzhledem k mému cestování před příletem, kdy se hodiny střídaly, jak na běžícím pásu, jsem se změnou času neměla problém. Sluníčko tady zapadá už v 6hod večer. Což má ale své výhody.
Na ubytování jsem měla sakra velký štěstí! Bydlím v hezkém domě s úžasnou rodinou. A co je snad ještě lepší, mám vlastní pokoj a vlastní koupelnu se „sedacím“ záchodem. Aleluja! Ještě tak mít normální sprchu… No nikdo nic není dokonalé. Mám skvělou náhradní maminku, kterou po indonésku oslovuju „bunda“, dva bráchy a ségru. Jo a máme auto!
Koupelna
Divíte se, že jsem tak nadšená z auta? No potom, co jsem viděla jet na skútru čtyřčlennou rodinu… Stačí mi, že na něm musím jezdit každý den ve dvou. Proč?
Možná za takové nápady může počasí a přehřátí mozku. Vedro je tu totiž každý den. A to pořádný! Já se začínám potit hned ráno, kdy opouštím svůj pokoj s klimatizací. Naštěstí se v tomhle období sem tam objeví mráček a deštík, ne-li pořádný chcanec. Když prší v ČR nesnáším to, ale tady to miluju! 😀
A chčije s chčije! ????
Co ale moc nemiluju je jejich tradiční jídlo. Všechno mají pálivé a na to je dobré, dávat si pozor. Pokud tedy nechcete celou dovolenou strávit na záchodě… Klasikou je tady rýže, kterou ovšem mají fakt mňam. No a klasika číslo 2 – nudle. Byla jsem ale přímo nadšená ze zdejší pizzy a hranolky z mekáče jsou taky dobrý. 😀 Co chci zavést doma je jedení rukama. Vyjma polévky. 😀
Pizza Hut
Když se jdete najíst do obyčejné restaurace, nebo spíš stánku, zaplatíte za jídlo opravdu směšnou částku. Třeba 14 000 IDR – v přepočtu na naše lidových 26 CZK. Není divu, že se tu najdou i pěkní tlouštíci. 😀 Fastfoody mají ceny nasazené stejně jako u nás. Jo a kromě KFC tu narazíte i na CFC a GFC. Plagiátorství level 1 000. 😀 Každopádně nejen na jídlo potřebujete málo bankovek. Vlastně skoro všechno je na tom s cenou o poznání lépe než u nás, třeba věci ze supermarketu, oblečení, nebo ručně dělaná deka. Tu jsem koupila jako dárek svojí host family za pouhých 500 CZK.
Místní „restaurace“
Asi to s tím nesouvisí, ale Indonésie je velmi chudá země. Ve městě jsou zastaralé budovy, na ulicích dokonce i žebrající děti a mnoho lidí bydlí v polorozpadlé chýši. Když jsme u místních lidí – ti jsou děsně líní a nepořádní, ale na druhou stranu taky moc přátelští. I do supermarketu který mají 20m od domu si dojedou, neznají procházky a pořád spí. A vyhazují odpadky, kde se jim zlíbí. Tím své město dělají tak špinavé.
Jakmile ale vyjedete z města narazíte na krásná místa. Přírodu, moře, pláže… Přesně to, o čem se mně jakožto člověku ze státu, který obklopuje pouze pevnina, může jenom zdát. 😀 Ostatně mrkněte na videa a fotky z předchozích článků.
Vaše N. <3
Kavárna Diggers
Přírodní park Alamwawai
Výhled na pláž
Pantai sari ringgung
Error: API requests are being delayed for this account. New posts will not be retrieved.
There may be an issue with the Instagram Access Token that you are using. Your server might also be unable to connect to Instagram at this time.
Error: No posts found.
Make sure this account has posts available on instagram.com.