JEDEN NEVYVEDENÝ VÝLET

Na výlety se snažíme jezdit jak jen to jde. A je jedno, jestli jsou na celý víkend, den nebo jen pár hodin. Jsme rádi, že vždycky na chvilku vypadneme z Prahy, pročistíme si hlavu a něco nového zažijeme a vidíme. Občas vám ale ty nápady na výlety dojdou a zima tomu taky moc nepřidává. Proto když jsem viděla na Instagramu Martiny alias Freecoliny fotky ze Zámku Blatná z krmení daňků, bylo jasno. Nejenom, že to je jen hodina cesty od Prahy, ale ještě se budeme moct „pomazlit“ s tak krásnýma zvířatama (no už teď se při slově pomazlit směju).


Představa byla jasná: za slunečného počasí přijíždím k Zámku Blatná. Vcházím na krásnou louku, kde ke mně natěšeně přibíhají daňci a malá daňčátka (mimochodem, věděli jste, že samice od daňka je daněla??). Já jim s nadšením natahuji ruku s mrkví a při tom dělám ty nejlepší fotky skoro se smějících daňků, kteří mi vděčně hledí do očí. V jednu chvíli ke mně přibíhá malé daňče a já si ho hladím, směju se a prostě si užívám krásného dne. Taková ta typická scénka z filmu, znáte to.

No, bohužel, realita byla jiná: přesně ve chvíli, kdy přijíždíme do Blatné, se zatahuje obloha. Hned mě napadá, že fotky budou bez sluníčka nic moc. Uklidňuji se tím, že sluníčko není všechno a že to určitě i tak bude skvělý. Když procházíme velkými zámeckými vraty vidíme nápis: Dbejte zvýšené opatrnosti, daňci jsou v říji. Krmení na vlastní nebezpečí. Samozřejmě se tomu smějeme, ale vlastně začínáme mít i trochu strach. Mohli by nám něco udělat? Těžko, jsou to přeci plachá zvířata. A tak pokračujeme dál. Do toho ségru napadne, že někde četla, že zvířata vycítí, kdy má žena  periodu a že to by asi v kombinaci s říjí nebylo úplně ok… No, to  mě začíná polévat pot a už se vidím, jak po té louce utíkám a za mnou běží stádo daňků.

Otevíráme dřevěnou branku a strach je rázem tytam. Naskýtá se nám krásný pohled na stádu daňků, kteří už zvědavě koukají, kdo jim to přišel na návštěvu. Natěšeně vytahuji foťák a mířím vstříc zážitku. Daňci se ale rozhodli to vzít trošku hrr a v jednu chvíli si přijdu jak obklíčená organizovaným gangem. Není to příjemné, a to ani trochu, ale Martin se ségrou vypadají, že je vše ok, tak se snažím uklidnit a procházím stádem dál na louku, abych měla přehled. Daňci ale nepochopili, že to v ruce je jen foťák a ne jídlo. Vydávají se tedy za mnou. V tu chvíli vidím, jak se jeden z nich začal rozebíhat na Martina a trkat ho parožím. No a mně popadá hysterie (jo, tak se většinou chovám v krizových situacích) a křičím na Martina, ať ty jablka z té tašky vysype, ať už ho nepronásledují a hlavně – ať se jich zbavíme a můžeme utéct ven. To byste ale museli znát Martina – je to neskutečný dobrák. Takže místo „zahazování“ jablek se uklání (před naštvaným daňkem) a pokládá mu jablko zdvořile k zemi, jak kdyby mu servíroval nejlepší gastronomické menu v Michelinské restauraci. Využívám situace a mizím zpátky za dřevěnou brankou, kde z bezpečí pozoruji, jak se s tím zbytek týmu popasuje. Kupodivu přežili a nakonec měli největší srandu ze mě. Smích je ale přešel ve chvíli, kdy Martin zjistil, že milý daněk mu roztrhl jeho značkovou bundu… A bylo po srandě…


Shrnu vám to – výlet nám zabral 2 hodiny a 15 minut (připomínám, 2 hodiny jsou cesta). Idylka z krmení roztomilých zvířátek se změnila v boj o život. Haha no dobře, to přeháním. I když strach jsem měla, ne že ne. Jediné, co mě ale doteď mrzí je to, že jsem to nenatáčela. To byste viděli scénku.. Teď máte ještě posledních pár hodin možnosti vidět v Instastories video hned po úprku, než zmizí nadobro.

Vaše, naštěstí živá, Sandra

P.s. Martin večer zahlásil, že ho štve, že ho přepral daněk a že má prý naraženou ruku. Takže žádná plachá zvířata!!