MY LIFE: JAK JSEM ZAČALA ŽÍT (JINAK)

Nedávno mě Martin překvapil prohlášením, že prý konečně žiju. Samozřejmě jsem se dotčeně ohradila, že žiju celou dobu a že naopak časy, kdy jsem žila až moc (rozumějte noční život) už mám za sebou. Vysvětlil mi, že dřív, když mi ukazoval červánky, jen jsem jsem se zběžně ohlédla a prohlásila: Dobrý (Sandra romantik no). Nejhorší je, že měl vlastně pravdu. Ostatně jako vždy. Martin alias moje uvědomělejší já, které mi často otevře oči a ukáže mi ty nádhery, které svět nabízí, když se zrovna nekoukám..

Abyste ale chápali to, že žiju jinak – žiju prý okamžikem a začala jsem si víc vážit maličkostí. Když vidím např. červánky teď,  nutím Máťu i zastavit auto, vyběhnout se mnou na kopec a na tu nádheru koukat dokud nezmizí.


Poslední rok zažívám tuhle eufórii ze života poměrně často. Konečně jsem se naučila vážit si maličkostí, užívat si i obyčejné chvilky a víc se rozhlížet kolem sebe.  Nevím, čím to je. Možná je to tím, že se obklopuju jen lidmi, se kterými mi je dobře, možná je to tím, že jsem změnila práci, možná je to prostě jen tím, že jsem zase starší a dostávám rozum. I když na to sázím nejmíň. Haha. Ale konečně vidím krásu starých baráku, dokážu obdivovat oblohu, která občas hraje všemi barvami. Baví mě i běžné okamžiky jako oběd v práci, při kterém se můžu kochat krásnou Náplavkou a kolikrát se zastavím hlavně nad tím, jaký štěstí mám na toho svýho kluka, který mi nosí čokoládu, i když mu pořád říkám, že chci být fit na léto.

Stejný pocit, že je všechno přesně tak, jak má být, jsem měla vlastně i teď ve středu, při úplně obyčejné události. Šly jsme s Pally do Cafefinu a já si užívala povídání o všem na venkovní lavičce, popíjení „kokosů na ledu“ a sledování lidí, kteří procházeli kolem. A radost pokračovala i další den ráno. Kdy jsem se rozhodla jít od 7:30 na jógu. Možná zní ten čas děsivě, ale výhoda ranních lekcí je ta, že se hezky proberete a nastartujete den, který je rázem delší a hlavně – v Praze je málo lidí, takže se můžete pokochat všemi krásy města bez turistů a ruchu.

Už ta jóga mě nabila pozitivní energii. A tak jsem si říkala, že si na cestu do práce půjčím Rekolo a projedu se tím napůl spícím městem. Bohužel/bohudík byly všechny kola v mém okolí rozpůjčované, tak jsem se  vydala do práce pěšky. Sluníčko svítilo už od rána, takže mi to vůbec nevadilo. Po cestě jsem si ještě koupila snídani a ledové matcha kafe v Kofárně a byla jsem úplně nejspokojenější.

Po práci jsme pak šli ještě všichni na Náplavku na pivo. Upřímně, jít na pivo ve 34 stupních a pak jít hrát volleyball se neukázalo jako nejlepší nápad, ale byla legrace a já si ten den užila od začátku až do konce, kdy jsem ulehala s takovým tím pocitem: JO, MÁM SE FAJN!.


A proč to všechno píšu? Zkuste se na chvilku taky zastavit a zhodnoťte si ten svůj den, život. Co vám dělá radost, co se povedlo? Jsem si jistá, že toho bude hodně a vy se možná budete sami divit. 🙂 Naučte se žít přítomností a vážit si maličkostí.

Vaše S.

P.s. když jsme u pozitivního myšlení (a taky abych odlehčila tenhle článek) mám pro vás teorii na léto – až vám zase bude ve městě vedro, myslete na to, že když se potíte, tak hubnete 😀 Tím se uklidňuju a hned jsou ty pařáky snesitelnější 😀

P.p.s Já jsem poslední dobou nějaká rozněžněná a „uvědomělá“, tak pardon 😀