MY LIFE / CO SE V MLÁDÍ NAUČÍŠ..

..ve staří jako bys našel. Upřímně si přijdu trochu podvedená. ´Dost věcí z mládí zapomínám, a to ještě ani nejsem stará.


Jako když jsem se rozhodla, že zase začnu jezdit na kolečkových bruslích. Našla jsem si samozřejmě na internetu ty nejkrásnější a taky si za to „krásně“ zaplatila. Ale co, když už chce člověk s něčím začít, musí do toho investovat, no ne. Kor když investuju do zdraví. (Ano, já si opravdu dokážu ospravedlnit každý svůj nákup :D)

Nastal den D a moje první jízda. Nevím, jestli byla větší chyba že jsem šla sama bez někoho, kdo mě bude podpírat, nebo že jsem šla ve špičce. Takže bylo všude hrozně lidí.

Nechtěla jsem nic riskovat, a tak ačkoliv jako teenager jsem nesnášela všechny možné chrániče a přišlo mi to hrozně trapný, teď jsem s radostí nasadila chrániče na kolena a ruce. Kdybych měla helmu, snad si vezmu i tu. Oblečená jak robokop jsem se vydala na svou životní jízdu. (Pořád mluvím o kolečkových bruslích, kdyby se někdo při téhle dramatické scéně ztrácel)

Jízda začala silně nejistě, ale stačila chvilka a já nějak tak jela. Moc hezký pohled na mě asi nebyl, ale já byla pro začátek spokojená. Do doby než jsem si uvědomila, že jsem vyjela na kopec a budu z něj nějak muset dolů. Nejdřív jsem se odhodlaně rozjela. Když jsem ale nabrala na rychlosti a tělem mi začal proudit adrenalin mísící se s pocitem smrti, musela jsem zabrzdit – zadkem. Jinak to nešlo. Takže pád č. 1. Normálně mi padat nevadí, kdyby tam jen nebylo tolik lidí.

No takže jak dolu – nevymýšlím si, ale fakt jsem tam stála asi ještě 10 minut až jsem se odhodlala k tomu nejstatečnějšímu. Sundala jsem si brusle a kopec sešla jen v ponožkách.

Pak už jsem se raději držela jen na rovince.


Takže až vám zase někdo bude říkat, že co se v mládí naučíš, nevěřte mu. Chce to totiž neustálý trénink. A tak se nevzdávám ani já. Hodlám trénovat a jednou ten kopec sjedu!

Tak krásnou sobotu všem!

S.