MY LIFE – RANNÍ BĚH NORSKEM

Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří dokáží při běhu přemýšlet, a co víc – něco vymyslet. Ano, hlavu si při tom vyčistím, ale to je tak vše. Martin mi vždycky říká, že to je kvůli tomu, že mě ve skutečnosti nic velkého netrápí. A má vlastně asi pravdu.

Trochu jiné to bylo tentokrát. Při ranním běhu, jsem přemýšlela, jaká je škoda, že nám na blogu chybí rubrika, do které si můžu psát jen tak momenty ze života. Kde můžu sdílet svoje aktuální pocity a sdílet události mého každodenního života. A jak jsem tak běžela, napadaly mě možnosti a rovnou i názvy rubriky… A pak jsem najednou měla jasno – bude to prostě MY LIFE (teda prozatím). Možná to nebudou plnohodnotné články s velkým významem, ale zase budete moct víc nakouknout do mého života.


Možná bych měla uvést na pravou míru, proč zrovna dneska jsem měla pocit, že s vámi potřebuji sdílet svoje ráno. No, bylo totiž úplně jiné než ty ostatní. 😊

Dnes okolo 00.30 jsme přistáli v Norsko, konkrétně ve Stavangeru, odkud jsme se přesunuli do městečka Klepp. Do postele jsem se tedy dostala až někdy v 1:30. Ale i přes to jsem byla rozhodnutá, že jdu ráno běžet. Hlavní důvod byl ten, že běžecké věci mi zabírají polovinu kufru. Takže představa, že je táhnu zbytečně, mě upřímně děsila. Druhý důvod byl ten, že jsem na sebe naštvaná, že jsem teď zase víc jak týden nic nedělala.

Asi jste slyšeli o tom, že Norsko je typ země, kdy je polovina roku skoro pořád tma a druhou polovinu skoro pořád světlo. Tak tohle vám teď s čistým svědomím můžu potvrdit. Od 3 hodin ráno jsem se průběžně každou hodinu budila s tím, že musí být už tak 10, jaké bylo světlo. Možná jsem se budila i kvůli tomu, že jsem se těšila, až vyběhnu (téhle možnosti věřím trochu méně). Nakonec jsem budík předběhla o celou hodinu a v 7 už jsem stála připravená venku na výběh.

Venku bylo nádherně. Svítilo sluníčko a byl takový ten ranní vzduch. Do toho byl v ulicích absolutní klid, protože jediný blázen, který je v 7 ráno v neděli vzhůru, jsem očividně já. Ideální běžecké podmínky.

Běh v cizím městě mám obzvlášť ráda. Beru to jako takové rychlejší prozkoumání města. Krom toho cesta vám i rychleji utíká, protože je všechno nové, hezčí a zajímavější. Celou cestu jsem se musela usmívat. Nevím, jestli za to mohlo sluníčko nebo ten pocit, který vždycky mám, když jsem v cizí zemi, ale bylo mi krásně. I takové malé momenty mi totiž náramně zlepší den. Může to znít obyčejně, ale když si budeme vážit i takových malých věcí, bude nám líp. Věřte mi. Dokonce jsem se vyhecovala a vyběhla na takový malý kopeček, abych měla hezčí výhled a pěknou fotku, že ano. Dopadlo to tak, že jsem ale měla jen mokro v botech z ranní rosy a všude bláto, protože jsem tam musela přes pole. Tak jsem to v půlce vzdala.. Sečteno podtrženo, fotku nemám, ale dobrý pocit mi zůstal.


A musím říct, že už teď mám pocit, že mě těch hezkých momentů dneska čeká mnohem víc. Terez má narozeniny, čeká mě objevování nového města a za chvilku máme pracovní meeting. A ano, i na ten se těším. Je totiž hrozně inspirující trávit čas s lidmi, kteří mají plány, jasnou vizi a motivaci.  

Tak se radujte z maličkostí. Ono pak bude všechno nějak tak hezčí.

Krásnou neděli!

S.

P.s. napište mi, co schválně udělá/udělalo dneska radost vám. I kdyby to byla maličkost. 

P.p.s. Na to, že jsem původně myslela, že to bude článek o třech větách, tak docela dobrý ne?