Životní milníky v režii našich přátel

Kdysi dávno jsem psala článek o milnících našich životu (OD KLOUZAČKY PO SVATBU) . V jakých etapách si nejvíc uvědomujeme, že dospíváme nebo stárneme. Jak ale ty svoje milníky postupně překračuju nebo možná jak stárnu (dospívám se už myslím nehodí:D), začínám si čím dál tím víc uvědomovat, že milníky našich životů do značně míry ovlivňují naši nejbližší, naši přátelé. Právě oni určují, jakým tempem se naše životy budou ubírat.

Minuly půl rok pro měl byl plný krásných momentů, které si vždycky budu pamatovat jako jedno z mých poprvé.  Poprvé mi přátele oznámili, že budou mít miminko. Vždycky jsem věděla, že jsem citlivka, ale že mě to tak dojme a budu mít takovou radost, ačkoliv je znám jen pár měsíců, bych asi nečekala.
Druhá nejkrásnější novinka a moje další poprvé bylo to, že mi jedna z mých nejlepší kamarádek oznámila, že bude mít svatbu a že budu družička. Štěstí se násobí když víte, že tohle si vaše kamarádka moc přála a plní se ji jeden ze snů. A tak jsem se zase dojala. A zažila i svoje zatím poslední poprvé – organizaci rozlučky. V tom životě nás čeká tolik radosti.

Ale zpět k pointě článku. Už jenom to, že jste kamarádi, bude značit, že zřejmě máte podobné názory, podobné hodnoty. Ve většině případů jste i v podobném věku. Není tedy divu, že když najednou všichni vaši přátele začnou mít svatby, děti či budou podnikat jiné velké kroky, stane se to součástí i vašich životů. Začne to pro vás být více přirozené a možná k tomu začnete i víc směřovat. A tím neříkám, že to musí být hned.

Nedávno jsem se bavila s jednou z mých nejbližších kamarádek o tom, ze jakmile bude mít jedna z nás děti, měla by je mít i ta druhá. A to z důvodu, abychom to všechno mohly prožívat spolu a neztratily společné téma, možná i zážitky.. Těžko se budete bavit o plenkách s někým, kdo o tom nemá ani šajna a nezajímá ho to. Stejně tak vás asi nebude tak brát první zoubek, ani první hovínko. A to teď vůbec nemyslím ve zlém. Já děti miluju a budu víc než nadšeně poslouchat o všech miminkách mých kamarádek. Jen je důležité zachovat si i ta témata, která vás spojují nejvíc. A to je právě ono – když budeme mít děti obě, hned to spolu budeme moct lépe prožívat.

Chci tím jen říct, že podle mě právě z těch důvodu je náš sociální život částečně udáván i našim okolím. Občas nás nakopnou k překročení dalšího životního milníku. Občas udají tempo a občas možná jen odvahu… Nevím, jestli to je dobře, ale krásné na tom všem je, že to vždycky budete moc prožívat spolu.

A tak se, holky moje, už teď těším, až všechny budeme spolu tlačit kočárky a řešit, jaké plenky jsou nejlepší, až budeme nadávat, že nás manžel má krizi středního věku a až budeme jako staré sedět nad kafíčkem a vzpomínat, co všechno jsme spolu zažily.

Přátelství zdar!

S.

Napadlo vás někdy něco podobného? Případně jaký je váš názor? Myslíte, že by naši přátelé měli udávat tempo našim životům?