Deníček z Mexika – II. CANCUN

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tak jsme tady. Po 28 hodinách v letadle, 3 přestupech a 1 horské dráze díky turbulencím, jsme se ocitli na letišti v Cancunu. Miluju ten pocit, když vystoupím z letadla a ovane mě teplý vzduch jak v sauně a ve vzduchu je prostě cítit zahraničí. To je pro mě jasný signál – dovolená začíná.

Na letišti nás vyzvedla Stephani, dcera majitelů vilky, u kterých jsme měli na jednu noc zůstat. Musím říct, že tohle je velká výhoda. Pokud někam jedete, zajistěte si odvoz ideálně z místa ubytování. Nejenom, že lépe dojedete, ale ještě se stihnete zorientovat a načerpat pár cenných rad. Nehledě na to, že se to vyplatí i po finanční stránce.

Ubytování bylo krásné! Jen trochu z ruky, takže nás Stefanie musela všude vozit. Za což nás samozřejmě taky pěkně zkásla, nebojte se 😀

První zastávka byla pláž.  Na výběr jsme měli ze dvou možností – veřejná pláž pro turisty plná barů a restaurací. Druhá možnost byla pláž pro místní, kde bychom se ale prý nedomluvili. Z praktických důvodů a hlavně z důvodu, než se rozkoukáme, jsme si zvolili variantu A – turistický ruch.

Pláž vypadala krásně – ze začátku.  Dokonalý písek, barva moře, kterou jsem snad ještě neviděla. Jen všude kolem hotely a restaurace žádná. Rozhodli jsme se teda, že ještě než skočíme do moře, se půjdeme podél pláže po nějaké podívat. Po 3 kilometrech jsme zjistili, že restaurace jsou jen hotelové, takže do žádné nemůžeme, ba co víc – nemůžeme se dostat ani z pláže. Ta byla totiž tak perfektně obklopena hotely, že tam nebyla ani skulinka, kudy vyjít. A ano – skrz hotel nás nikdo nepustil. Čekala nás tedy cesta na úplný začátek. Když jsme se konečně dostali zpět, měli jsme takový hlad, že jsme museli vyjít na hlavní ulici a jít někam směr „centrum“. No zkrátím to a řeknu vám, že jsme ušli za tohle odpoledne všudy všeho 14km. Bohužel jsme s takovou procházkou moc nepočítali a namazaní jsme byli jen opravdu sporadicky. To je důvod, proč ještě teď trpíme při nandavání kalhot nebo jiném nepatrném zavadění o naše červená lýtka.

Jinak byl první den celkem fajn, jen Cancun prostě není takové to typické místo na dovolenou. Tedy je, ale bohužel pro strašně moc lidí, takže je všude chaos, plno lidí a hluk. Je to jako jet na dovolenou do města. Za mě tedy určitě nedoporučuji. Jediné co bylo dobré, bylo ráno a skvělé ovoce, jinak bych tenhle den klidně vynechala.

Abyste z toho článku ale vůbec něco měli, přikládám pár zajímavostí, které jsem se dozvěděla:

  • První, pro mě nejdůležitější info – pořádně se mažte! Karibské sluníčko je zrádné a opaluje/ i spaluje neskutečnou rychlostí. Věřte mi, vím o čem mluvím.
  • Nikdy se nekoupejte v lagunách. Jsou v nich totiž krokodýli. Je na ně upozorněno také varovnou cedulí skoro na každém kroku, takže se nebojím, že byste ji přehlédli. 🙂 Stefanie nám vyprávěla, že jednou viděla, jak krokodýl roztrhal nějakého opilce, který tam vlezl. Takže opatrně.
  • V Mexiku taxikáři nesnáší UBER. Stefanie nám vyprávěla, že kolikrát auto obklíčí jejich auty a řidiče zmlátí. Proto, i když vás poveze třeba někdo, u koho jste ubytovaní, vždy si sedejte dopředu. Ať dotyčný nevypadá jak taxikář.
  • Všichni jsou tu silně věřící. Modlí se i v autě, když vidí na přechodu kněze.
  • Když půjdete do restaurace, dýško je většinou v ceně. Pokud ne, je slušné nechat alespoň 15%.
  • Na všechny ceny se ptejte dopředu Jako asi všude v turistických městech, i tady vás budou chtít nějakým způsobem „oškubat“ o peníze. Hlavně pozor na rozdíl mezi peso a dolarem. Mají podobný symbol, ale cena je v přepočtu sakra jiná 😀

Vtipný je, že z toho dne nemám vlastně žádné fotky protože fakt nebylo co fotit a my byli úplně vyčerpaní 😀

Tak zase brzy!

S.