Deníček z Mexika – I. Cesta

Začnu trochu netradičně, ale musím říct, že už 5 let plánujeme cestu na Kubu. Kuba je ale přesně to místo, kam je ideální jet s přáteli, půjčit si auto a procestovat ji. Vzhledem k tomu, že jsme ale nesehnali kamarády, kteří by se tam s námi začátkem roku vydali (teď to vypadá, že nemáme kamarády, haha), začal se vymýšlet plán B. Do hledáčku jsme napsali: „kam na dovolenou v březnu“ a Majská riviéra byla na světě. Krom toho to je ideální kompromis naší společné dovolené. Já si odškrtnu až možná kýčovité pláže s azurovou vodou a bílým pískem. A Martin dostane díky majským ruinám historickou část a navíc ještě skvělé podmínky na potápění. Takže bylo jasno – jede se do MEXIKA!


Letenky do Mexika nejsou nejlevnější. Běžně je na internetu najdete cca za 20 tis. Naštěstí mám kolem sebe ale šikovné lidi, kteří mi poradili, ať si letenku nakombinuji sama. A od té doby jel MOMONDO, server na vyhledávání letenek, na plné obrátky ( o levném cestování vám napíšu příště). Jako nejlepší se nakonec ukázala cesta do Londýna z Londýna do Mexika. Takže se nám letenka nakonec dostala na krásných cca 15 tis.
Po 4 týdnech probdělých nocí a vymýšlení co, kde a jak, nastal konečně den D. Nutno podotknout, že plán není stále hotový a my ještě pořád nevíme, kde půlku pobytu budeme spát 😀 Naštěstí jsme na tohle docela dobrodruzi a po Srí Lance, kam jsme si koupili jen letenku a vše ostatní hledali tam, nás už tohle nevykolejí.

První cesta byla samozřejmě nízkonákladovkou, takže zavazadla max 15 kg a příruční zavazadlo 5 kg. Po lehčí panice na letišti, přesouvání věcí a strkání nabíječek do kapes od bundy, jsme se do limitu nakonec vešli. A cesta mohla začít. První let byl tedy do Londýna, konkrétně do Gatwicku. Z nějakého důvodu nám ale na odbavení dali každému sedadlo na jiném místě. Já vyfasovala místo mezi dvěma pány, kde jsem po počáteční trapné chvilce zahájila diskuzi vyndáním průvodce po Mexiku. To se očividně chytlo. Diskuze začala a já zjistila, že jeden z nich je inženýr čehosi (já mu pracovně říkám RAKETOVÝ INŽENÝR -kdo viděl teď Big Bang Theory, chápe :)) a jede na rok pracovně do Kanady. Nicméně téma se vyčerpalo během vzletu a já už jinou knížku na zahájení diskuze neměla, takže po zbylé dvě hodiny bylo ticho. Nejhorší je, že takhle mezi cizíma nemůžete ani spát. Což mělo za následek, že se cesta neskutečně táhla.

Na letišti v Gatwicku jsme museli najít autobus, který nás přepravil na letiště do Heathrow, odkud nás čekal další let, tentokrát už směr Mexiko. Cena jízdenky byla 25 liber za jednoho a cesta trvala cca hodinku. Nutno podotknout, že autobus jsme ale málem nestihli, protože jsme si koupili sushi a úplně zapomněli na čas..Klasika.

Strašně jsme se těšili, až dorazíme do Heathrow, protože jsme měli domluvenou návštěvu Plaza Premium Lounge. Já se těšila, protože jsem nikdy v žádným Lounge nebyla a Martin se těšil, protože měl hlad. Jaké to smutné zjištění, když jsme zjistili, že dovnitř nás pustí až při odbavení, které ale proběhne až za 3 hodiny! Nezbývalo než obejít všechny kavárny na letišti (rozumějte dvě).

Ale víte, jak to je, kdo si počká, ten se dočká. A tak po útrpných 3 hodinách v hale konečně stojíme před Loungem. Ujímá se nás moc milý pán a provází nám prostory a vysvětluje, co a jak. A já nestačím zírat – jsou tu sprchy, relaxační koutek, bar, televize, počítačová místnost a pozor – LOŽNICE!! A i když se nám to všechno moc líbilo, stejně jsme skončili u části s jídlem. Měli neskutečný výběr a všechno bylo naprosto výborné (a to si myslím, že ze mě nemluvil hlad). Vlastně se mi tam odsud ani nechtělo, měla jsem víno, jídlo, wifi, pohodlné křeslo a výhled na letadla. (Btw pokud byste si někdy chtěli taky takhle orazit během cesty, tak na 2 hodiny to stojí cca 46 dolarů)

Nevím, jak moc vás překvapí, že jsme zase k letadlu došli jen tak tak. A na mě padla nervozita. Nikdy jsem takhle dlouhý let ještě neabsolvovala. No jo, první zaoceánský let. Máťa mě, jako ostřílený cestovatel, uklidňoval a vysvětloval, co a jak. Nakonec mě nejvíc uklidnil fakt, že v naší řadě tří sedadel jsme seděli sami. Takže jsme se mohli, v rámci možností, docela rozvalovat. Takže bylo jasno – cestu prospím.

Cesta kupodivu utekla jak nic a my přistáli v Mexico city. Mimochodem, takovou hustotu osídlení jsem snad ještě neviděla. (viz foto). Tam už jen přeskočit na poslední třetí letadlo a hurá do naší cílové destinace – CANCUNU!!


Tak to je z prvního cestovatelské dne vše. Brzy už vám napíšu, jaký byl první den v Mexiku. Ale wifi je tu příšerná, tak trpělivost 🙂

VEMOS

Sandra