Blogger Hater

Původně jsem měla připravený aktuálně-neaktuální článek o tom, jak jsem si užila Paříž nebo článek o tom, jak jsem překonala samu sebe.. Občas je ale blog tím nejlepším nástrojem k tomu, jak ze sebe dostat svoje pocity, myšlenky a svým způsobem se svěřit s nadějí, že vás pak snad někdo uklidní.  A tak tady to je..

Pokud nejste zrovna bloger, určitě vás už někdy při projíždění sociálních sítí blogerek napadlo, co ty holky ve skutečnosti vlastně dělají nebo umí. Formulaci věty asi nechám na každém. Je asi zřejmé, kam tím mířím. Upřímně, nejsem naivní a je celkem jasné, a svým způsobem to považuji za určitý druh rovnováhy, že ne všem se musí líbit to samé. Stejně tak jako to, že ne všichni budou příznivci blogů. Vlastně tyhle názory plně respektuji a do nedávna jsem v žádném případě neměla potřebu se k nim veřejně vyjadřovat. A už vůbec ne ze své pozice „malého“ blogera. Blog dělám pro zábavu, pravidelnost není moje silná stránka a na múzu občas čekám i několik dní.

Nedávno se ale stalo něco, co se mě poměrně dotklo, ačkoliv se mě to přímo netýkalo. Ve zkratce šlo o to, že jsem byla svědkem toho, jak někdo veřejně řekl, že bloger vlastně není práce a že by se měl taky naučit něco pořádného. A právě v tuhle chvíli jsem měla potřebu víc než kdy jindy vystoupit za všechny ty blogery a blogerky, které jsem díky své práci měla možnost poznat a které obdivuji. Většina z nich je totiž neuvěřitelně pracovitých, cílevědomých lidí, kteří mají takový time management, že by vám spadla brada. Jsou inspirativní, kreativní a zábavné. Mnoho z nich se blogováním živí úplně či částečně. Svoje volné dny tráví přípravou obsahu pro své sociální sítě. Jsou redaktory, kritiky, fotografy, rádci, průvodci a přáteli v jedné osobě. Blog skýtá totiž neskutečně mnoho odvětví, ve kterých musí být bloger dobrý, aby uspěl. A to všechno pro jednu věc – chtějí dělat něco, co je baví a inspirovat ostatní. A očividně to dělají dobře, protože to jinak by neměly tisíce čtenářů. Je to závazek občas na 24/7.

A už dávno to není jen o fashion a beauty. Vždyť kolik blogerek v dnešním světě motivuje lidi k tomu, aby žili líp, dodávají jim odvahu a zkrátka jsou tady pro ně, i když jen online. A za to by jim mělo patří spíš díky než pohrdání…

Když se mě někdo zeptá: A ty jsi taky bloger? Většinou ze mě jako první vypadne ne. A není to v žádném případě proto, že bych se za to snad styděla, vždycky to byl a doufám, že i bude můj koníček, který mi ten život zase o něco víc obohacuje. Nepřiznám se z důvodu, že si ani nedovolím přirovnávat se k těm, které jsem měla možnost poznat a se kterými se nemůžu srovnávat. Už jen kvůli tomu, že netrpí těmi mými výše zmíněnými nedostatky.

A co tím chci vlastně říct? Nesuďte lidi okolo. Ať jde o cokoliv, o  jakékoliv zaměstnání, o jakýkoliv koníček. Nikdy nevíte jak to za A) doopravdy je a za B) koho tím můžete ranit. Vždyť bloger je taky jen člověk. A karma je prostě bitch! Takže ano, blogerství může a pro mnohé je prací. A to, že je jejich práce ke všemu baví, je jen odměna za jejich vytrvalost, odhodlání a vášeň, se kterou to dělají.  A je jedno, jak fyzicky náročná je.

Peace

S.

  • Anet Lauterbachová

    Ahoj Sandro,
    oceňuju, s jakým respektem mluvíš o jiných lidech. Máš pravdu v tom, že blogování je větší práce než to vypadá. Nicméně i kdyby nebyla, nikoho nic neopravňuje k tomu, aby soudil druhé. Děláme to automaticky, ale je dobré si připustit, že hodnocení druhých dělá víc škody než užitku.
    Mimochodem, máš krásný design stránek!

    denikterapeutky.cz
    Aneta L.

    • Milá Anet,

      děkuji za komentář. Jsem ráda, že nejsem jediná, která to takto vnímá. Děkuji za to i za milá slova 🙂
      Hodně štěstí s blogem.

      Hezký den, Sandra

  • Pavel Richter

    Sandro,
    Zkus to hodit za hlavu. Bohužel určitě ne naposledy ses setkala s ješitným, sebestrednym blbem, který kupodivu ma možnost veřejně šířit svůj rádoby humor a pravděpodobně tímto chováním si léčí svůj jiný problem. Je smutné, ze podstatné části společnosti se to líbí a neodsuzuje podobné chování. Ale nemůžeme se divit, kdyz již víc jak deset let se podobně chovají nasi prezidenti.
    Nesmíme se nechat otrávit.
    Držím palce tobe i ostatním blogerkám. Pa