Kniha nebo film? (Dívka ve vlaku)

Sedím na zahradě na lavičce a vdechuji vůni čerstvého vzduchu, ve kterém se mísí levandule ze záhonku a vůně čerstvé buchty z kuchyně. V jedné ruce držím víno a v druhé knihu. Mohla bych se vám sice rozepsat o tom víně, jelikož je vážně dobré, ale o tom dnešní článek není 🙂

Jako zběsilá hltám písmenka, slova, věty a nejraději bych přeskočila na konec knížky, abych už konečně věděla, jak to dopadlo. Tyhle knížky, které mě pohltí už na začátku, mají u mě většinou předem vyhráno. Ty, které vás vtáhnou do děje tak, že skoro zapomenete, co se děje kolem vás. Stejně tak miluju ten pocit, když otočíte další stránku. Možná, proto,  že vím, že jsem zase o „stránku“ blíž k tomu, abych příběh rozlouskla, možná proto, že mě baví přejíždět prsty po tom papíře plného napětí a příběhu.

A která knížka mě to tak nadchla? Na doporučení se mi do ruky dostala DÍVKA VE VLAKU od Pauli Hawkins. Původně jsem si ji chtěla koupit už dřív, ale nakonec jsem vybrala jinou a tuhle vrátila zpět do regálu. Já hloupá. Kdybych jen věděla. O pár hodin později jsem ale seděla v kině a právě zmíněnou knížku jsem viděla v upoutávkách na nové filmy. Aha, tak ona už je dokonce i zfilmovaná. Film vypadal z ukázek skvěle a já si říkala, že se nemůžu dočkat, až ho uvidím. Pak jsem si ale vzpomněla na knížku. NE, tentokrát to udělám jinak.

Většinou mi zfilmované knihy unikají. Protože jako první jdu na film a pak číst knihu trochu ztrácí význam. Už jste totiž ztratili možnost vlastní fantazie a utvoření si postav podle svého. A to na tom mám zrovna já nejraději. Fantazie je v tomhle skvělá. Každá moje knižní hrdinka  a každý můj hrdina mají tvář, kterou jim já sama určím. Proto si nikdy nekupuji knihy, ve kterých jsou ilustrace, obrázky nebo nedej bože fotky. Můžu si sama představovat, jak vypadají jejich domovy a jaký tón hlasu mají.

Tentokrát jsem si to chtěla udělat také po svým. Chtěla jsem mít možnost vlastních postav, vlastní fantazie. A tak jsem v sobotu ráno, před cestou na chatu k dědovi, zaběhla do knihkupectví. Je to zvláštní, ale při koupi knížky mě vždycky zaplaví zvláštní pocit radost a nedočkavosti.

A tak už si knihu svírám v ruce, otáčím stránky a mám pocit, že ji musím co nejrychleji dočíst.

O dva dny, jednu probdělou noc a nevyžehlené prádlo později zavírám knihu. Dočetla jsme ji! Za dva dny. A jsem hotová. Byla úžasná a konec byl nečekaný. Ještě teď, den po dočtení ji mám v hlavě. A už teď se těším na film v kině.

A jak to uděláte vy? Půjdete nejdřív na film nebo si ji přečtete?

S.