Umíte být sami se sebou?

Jsou rána, kdy mám hroznou chuť být chvíli jen sama se sebou. V těchto chvílích nazouvám běžecké boty, do sluchátek vybírám playlist RUNNING. Vybíhám směr příroda, kde si přemýšlím o všem možném, dokud tomu můj dech stačí. Když zjistím, že se moje myšlenky přesunou spíše k tomu, abych běh vydržela a funím jako parní stroj, vracím se domů. Tam se ale zdržím jen nezbytně dlouhou dobu na to, abych ze sebe udělala člověka. Vyrážím směr velkoměsto. Na lidi ale dnes nemám náladu, zalézám si do malé kavárny. Vybírám si místo v rohu, odstrčené od všech a od všeho, rozevírám počítač a vrhám se na psaní článku. Snahu o jeho dopsání mi ale narušuje moje snídaně, ke které se mi pořád stáčejí oči. CHIA puding s malinami.  Ty barvy jsou božské a z předešlých návštěv vím, že stejně tak i chuť. Nedá mi to a počítač odkládám stranou, beru puding a rozhlížím se po kavárně.

Sleduji zdejší dění.  Z jedné strany slyším hluk kávovaru, který jede jak o závod, aby nastartoval ráno všem ospalcům. Z druhé strany ke mě doléhá diskuze dvou pánů, kteří jsou zřejmě na jednání, protože před sebe rozkládají papíry jako o život a neustále si něco zapisují do notýsků. Z rozjímání mě vyruší rána. To když servírce spadne tác s nádobím. Ale místo běžného nadávání zvolá: Já ale budu mít štěstí. Vykouzlí mi to úsměv na tváři. Jsem už unavená z toho, jak jsou lidi pesimističtí a nadávají na všechno a na všechny.

Chvíli si pak ještě sedím, přemýšlím, co mě ještě tenhle týden čeká a na co se můžu těšit. Zase se musím usmívat. Když si to totiž všechno zhodnotím, zjišťuji, že se mám sakra dobře a že bych v tuhle chvíli za nic na světě neměnila. A dochází mi jedna věc – občas je skvělé být jen sám se sebou. Samozřejmě, nic nenahradí chvíle s rodinou,  přáteli, bez kterých by to nebylo ono ani omylem, ale občas potřebujeme čas jen se svou vlastní hlavou. Nejenom, že máte čas si utřídit myšlenky, zhodnotit kroky předešlého dne, týdne, měsíce, ale zároveň máte konečně čas začít víc vnímat okolí. Když tohle uděláte, zjistíte, že je všechno vlastně hrozně fajn a v pořádku.

A tak beru kávu, ze které se po celou dobu line vůně čerstvě uvařené kávy a při prvním doušku se usmívám a říkám si, že ten úsměv si chci udržet až do konce dne.

A pro vás mám malý tip – sedněte si občas do kavárny, sledujte, rozjímejte nebo se jen tak běžte někam projít. SAMI! Uvidíte, že se vám to bude líbit.

S.