INDONÉSIE | I hate you & I love you

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Před pár dny mi někdo vyprávěl příběh o člověku z Portugalska, který se přestěhoval do Indonésie. Podle něj si tenhle svět buď zamilujete, nebo ho začnete nenávidět. No představa, že bych tady bydlela mě upřímně děsí! Po 6 týdnech strávených na stáži v sobě mám smíšené pocity. Něco na téhle zemi sice zbožňuju, ale něco naopak k smrti nenávidím.

Začnu tím pozitivním aneb „WHAT I LOVE“. Hned když jsem přistála na Indonéské půdě mi došlo, že s lidmi je tu něco jinak. Každý se na mě usmíval a ochotně mi pomohl (když se na Vás někdo usmívá v Čechách většinou si o něm myslíme, že utekl z blázince). A úsměvy na tváři jim zůstali po celou dobu mého pobytu. Ať už jsem vešla do supermarketu, restaurace, nebo třeba školy. Věřte, nebo ne, fakt mi to pokaždé zvedlo náladu. Tak se na mě nemračte, hned jak se vrátím, prosím! 😀

Kromě toho se mi na lidech líbí to, jak vnímají rodinu. Drží při sobě, často se schází a navzájem se mají opravdu rádi. A to neplatí jen pro tu nejbližší, jak je tomu u nás. Když pomyslím na to, že jsem v pravidelném kontaktu jen s mámou, ségrou a tátou, stydím se. Už ani nevím, kdy jsem naposledy viděla všechny moje bratrance, sestřenice, tety a strejdy. Byla jsem několikrát pozvaná na rodinnou večeři, oslavu, nebo jen obyčejnou návštěvu mojí náhradní rodiny a bylo úžasné je pozorovat. Všichni se spolu bavili, smáli se a jako bonus se skvěle najedli. Co se mi na tom ale líbilo nejvíc, že jsem si i já připadala jako součást něčeho úžasného. Už vím jaké výhody má velká rodina! Jste obklopení lidmi, kteří Vás mají rádi, respektují, podporují a můžete si být jistí, že na nic nejste nikdy sám. A to je to nejlepší, co v životě můžete mít. S tím souvisí i poslední vlastnost, kterou na místních zbožňuju – úcta. Potkáte-li mladšího člověka, vždy se k Vám chová s úctou a respektem. A to platí, jak v rodině, tak i mimo ní.

Mnoho lidí si myslí, že Indonésie je čistě muslimská země. To ale zdaleka není pravda. Kromě muslima můžete potkat i protestanta, katolíka, hinduistu a třeba i buddhistu. I přesto tady všichni žijí v míru. Neuvěřitelné, co? Různá náboženství se navzájem respektují a hledí si svého. Líbí se mi i přátelské vztahy mezi sousedy. V každé čtvrti se konají pravidelné schůzky a všichni se navzájem znají, jako byste byli u nás na vesnici.

Když se mě někdo zeptá, co je moje nejoblíbenější Indonéské jídlo, bez dlouhého rozmýšlení odpovím – RÝŽE! A to není vtip. Opravdu jí mají boží, ne takovou, jak ze školní jídelny. Až se sama sobě divím, jak moc jsem nenáročná. 😀 Jsem si ale jistá, že až se vrátím do ČR, bude to zase můj starý, dobrý kámoš, pan smažák. Jo a miluju to, že tu v klidu můžete jíst rukama a nikdo na Vás nezírá, jako na prase. A úplně nejlepší je to v kombinaci s tureckým sedem, třeba i na zemi. Někdy si to doma zkuste!

V neposlední řadě miluju jejich přírodu. Když vyjedete z města, narazíte na pravou džungli. Najdete tady plno opuštěných pláží jako z plakátu, dech beroucích výhledů, vodopádů i safari zvířátek. Zkrátka taková ta pravá, nefalšovaná EXOTIKA. Bože a to levný exotický ovoce!!! <3

A je to tady! Nastal čas na tu negativní část. 😀 Co k smrti nenávidím je to, jak jsou všichni nepořádní. V klidu si pohazují odpadky na zem, vyhazují věci z okna a je jim úplně jedno, že tím trpí jejich země. Ať se podíváte kamkoli, všude najdete nějaké obaly od sušenek, nebo třeba plastové láhve. A to i na tom nejopuštěnějším ostrově. Rodiče to neučí svoje děti a ty to zase neučí ty svoje. Možná by pomohlo přidat více košů, protože občas mám fakt problém nějaký najít, ale i tak. Kdo hledá, ten najde, takže to neberu jako omluvu. 😀 Co možná nenávidím ještě víc, je to, že každý chodí pozdě. Ale pozor, ne jen o blbých 5 minut, ale o půl hodinu, ne-li celou hodinu. Vůbec si neuvědomují, že to někomu může připadat neslušné a jednoduše to neřeší. Je jim taky jedno, že vy na ně po celou tu dobu napjatě čekáte. Vzkaz pro mámu, ségru a přítele: Jestli pro mě přijedete pozdě na letiště, tak se neznám!!!

Dost omezující věc, když přijdete jako turista na jiné místo než je Bali je to, že nikdo neumí anglicky. Teda vlastně na jednoho člověka jsem narazila, zaměstnance Starbucks. Běžní zaměstnanci tady neumí ani základní slova. Pokud u sebe zrovna nemáte mobil s překladačem, nebo rovnou slovník, jste pěkně v háji. A v háji je to tady i s dopravou. Nemáte šanci se dostat na všechna místa, na které byste chtěli. Autobusy tu fungují minimálně a vlaky a taxíky pro změnu vůbec. Miss you MHD! <3 To má za následek to, že tu každý vlastní minimálně jeden skútr, nebo auto. A to se nemilosrdně podepisuje na městském ovzduší.

Kromě toho na silnici neexistují žádná pravidla. Lidi tady prý prostě tak nějak vycítí, kdy můžou jet a kdy ne. Překážkou není ani červená barva na semaforu. Vyznačené pruhy jsou úplně zbytečné  a stejně tak i přechody a značky. Pro mě totální zmatek, pro ně normálka. Fu.

Kromě rýže, kterou tu mám tak ráda, všechno ostatní smaží. K snídani si můžete dát smažený banán, smažené tofu, nebo kuře. A dokonce smaží i zeleninu, tu jinak snad ani nejí. Na každém rohu potkáte pouliční stánek s něčím smaženým. A já se ptám, jak to, že tu nejste všichni tlustý?! Kor když ani nesportujete?

Co se týče zdraví, ještě jedna věc je děsná. Všichni kouří. Všude a v každém věku. Důvod? Cigarety jsou tu šíleně levný.  A pro kuřáky tady navíc neplatí žádné omezení. Je jim jedno, že zrovna jíte svůj chutný oběd, nebo že vedle sebe mají miminko, které kouř musí nedobrovolně vdechovat. Trochu ohleduplnosti by v tomhle směru fakt neuškodilo.

Přejete si být obklopení slávou? Já už teda ne. Tady jsem si to na 6 týdnů dokonale vyzkoušela, a to jsem nemusela ani zpívat, ani nic hrát. Každý den zamnou chodili lidé a chtěli po mně fotku. No po pár týdnech, začnete být na větu „Can I take a picture with you“ pěkně alergický. Po téhle zkušenosti opravdu obdivuji ty opravdové hvězdy, které tohle zažívají každý den, ve větším množství a nemůžou se před tím nikde ukrýt.

Jsem sice holka z města, ale taky od hnoje – myšleno od koní. 😀 A přesto už hmyz, který je prostě VŠUDE, nezvládám. Chcete si ráno dát čaj? Můžete, ale s příchutí stovky mravenců. Sice nechápu, proč je láká čaj, ale budiž. A nejhorší jsou kousavci. No. 1 v kousání jsou ale zdejší komáři. Opravdu nedoporučuju se před spaním a předtím, než jdete ven nenamazat repelentem.

Vlastně se mi ale asi bude stýskat po všem. I po tom, co mi tolik pije krev (a nemyslím tím jen komáry). „Brácha“ mi slíbil, že mě pozve na svatbu, a takové pozvání se nebude dát odmítnout. Takže „see you again Indonesia!!!“ <3

With <3 Niky