Téměř dokonalý plán

Celý příběh začal tím, že se mému příteli Davidovi rozbilo auto. Respektive on si rozbil auto. Není důležité, co se s ním stalo, ale to, že se stalo nepojízdným. No co, stejně vám to řeknu. Zadřel motor! 😀 Auto tedy, již ne po svých, putovalo rovnou na vrakoviště.

Jakožto nejlepší přítelkyně na světě jsem byla aktivní a snažila se vymyslet, jak bych mu mohla pomoci. Napadlo mě, že by si auto mohl půjčit od blízkého kamaráda, kterému jedno stálo již dlouhou dobu na ulici a nikdo ho nevyužíval. První překážkou byl fakt, že auto bylo zaparkované na Slovensku v Bratislavě. Toho jsem se ale nezalekla. Mám prázdniny, říkala jsem si… Ráda si udělám výlet! Ani druhá překážka nás nezastavila – klíče měl jeho majitel v Německu, kde momentálně pracuje. Uff. Cesta z Prahy do Německa a z Německa na Slovensko, dá se to zvládnout jen tak na otočku? 😀

Naštěstí klíče kamarád poslal po jednom ze svých zaměstnanců letecky ráno do Bratislavy. Tam byly následně předány jeho dobrému kamarádovi. Plán byl tedy jasný. Jet autem do hlavního města Slovenska, převzít si klíče, najít auto a odjet zpátky do Prahy. Na nic jsme nečekali a vyjeli hned v ten den, kdy jsme tohle celé naplánovali. Nechtěla jsem přijít o hodinu tance, a tak jsme vyjeli až po něm v 17:00. Musím říct, že tahle spontánnost mě neuvěřitelně bavila.

Cesta tam byla téměř bez kolon, ale ta D1!!! Drncá to a ještě potkáte skoro na každém kilometru zúžení s cedulí „práce na silnici“. Po přejetí hranic jsme si slušně vystáli frontu při koupi dálniční známky a pokračovali na místo určení. O hodinu později proběhlo předání klíčů. Pán byl naštěstí děsně milý a dalo se s ním snadno domluvit. Auto bohužel stálo na druhé straně města, ale ta půlhodina navíc už nás přece nezabije! 😀

Bylo 22:00 když nám navigace oznámila „dorazili jste do cíle“. Ale kde je auto? Začali jsme být mírně ve stresu, ale nakonec jsme zjistili, že je ukryto v hlídaném areálu. Jo, je tady! S pocitem vítězství jsem sáhla po klíčích, zmáčkla odemykání a… NIC. Nic? Jak jako nic sakra? Dobře, dálkové ovládání nefungovalo, není vybitá baterie? Zkusíme ho odemknout jako za starých dobrých časů, zámkem. Taky nic. Pocit vítězství se rychle přeměnil na pocit bezmoci. Co s tím klíčem sakra je? Hlavou mi proběhlo, jak sháním nějakého opraváře a hodiny a hodiny čekám na to, až bude dálkové ovládání opraveno.

Opodál nenápadně stál velký, bílý transporter s nápisem majitelovi firmy. Z pouhé zvědavosti jsem zkusila klíček namířit jeho směrem. Taky nic… Popravdě jsem se bála strčit ho do zámku. Na to se po chvíli odvážil až totálně zdrcený Dejv. Tak strašně naštvaná jsem při zvuku odemknutí auta snad ještě nebyla. Zároveň jsem se ale začala smát. Majitel si spletl klíček a poslal nám omylem jiný. Snad omylem! 😀 Jsme prostě jenom lidi. Po chvilce depresí a šílenství se mi podařilo Davídka uklidnit, sedli jsme do auta a vyrazili zpátky domů. Bez auta! 😀

Nálada v autě byla na bodu mrazu. Tomu nepomohlo ani to, že si moje autíčko zase říkalo o jídlo. Ve městě jsme čerpací stanici omylem přejeli. Nevadí, na dálnici bude další. V nádrži byl dojezd na 30 km a světe div se, stále klesal. Benzínka nikde. Při dojezdu 10 km se mě přítel s panickým výrazem na tváři zeptal, jestli jako nejsem ani trochu nervózní. Jo, byla jsem nervózní jako blázen, ale snažila jsem se zachránit situaci a nasadila proto poker face. Ok, máme dojezd 0 km. Pocit bezmoci č. 2! Áááááááá. Hlavou mi běhalo, jak ve tmě stopujeme auta, nebo rovnou přespíme na krajnici, nebo se vydáme na pěší túru pro naftu do kanystru bez kanystru. V tom vysvitla naděje. Čerpací stanice za 2 000 m. Moje modlitby byly vyslyšeny, dojeli jsme!!! Konečně se neštěstí obrátilo na štěstí.

Podrženo sečteno, projeli jsme 2 000 Kč nafty, koupili 10 denní dálniční známku za 10 euro, promrhali 12 hodin a dvakrát zažili stav bezmoci, paniky a šílenství. Domů jsme se vrátili po 2 hodině ranní, s „úsměvem“ na tváři ulehli do postele a spali jako zabití.

Za pár dní chystáme stejnou cestu. Nezlobte se, ale opravdu pevně věřím, že vám podobný článek nebudu moct psát znovu! 😀 Cestám zdar!

A jedna hádanka na závěr: Víte, jak poznáte, že jedete po dálnici D1? Podle cedule „PRÁCE NA SILNICI“.