Let´s meet my boyfriend!

Minulý týden byl obzvláště úspěšný, obzvláště veselý a změnil hrozně moc věcí. Vezmu to ale popořádku.

Když jsem před 6 lety začala randit se svým přítelem, nikdy by mě nenapadlo, že spojení V DOBRÉM I VE ZLÉM je tak trefné. Nenapadlo by mě, že spolu prožijeme maturitní plesy, maturity, radost z přijetí na práva nebo třeba nervy u mých státnic. Už vůbec by mě nenapadlo, že s ním prožiju všechny úspěchy, ale i příkoří, kterými si v rámci studia na právech prošel. Bohužel jsem netušila, že budu součástí i událostí, které bych ani ve snu nevymyslela. A tak uplynulo 5 let na právnické fakultě a nám začal nejkrásnější týden plný oslav a radování. Máťa dodělal práva. Ale co, že je dodělal. Dokonce s vyznamenáním! Za to má u mě neskutečný respekt a uznání.

A tak nás po těch letech, a hlavně po měsících příprav, zalil konečně pocit štěstí a spadl z nás všechen stres. Říkáte si, proč píšu z nás, když státnice dělal přítel? Já s ním vždycky všechno hrozně prožívám. Jeho úspěch je můj úspěch a naopak. Ale tak by to asi mělo být, ne?  Poslední měsíc jsem se doma bála pohnout, abych Máťu nerušila a když jsem šla Martina podpořit na státnice, tak jsem se potila víc jak ti, kteří byli zkoušení. 😀

Státnice byly v úterý a od té doby jen slavíme. Vydrželo nám to až do neděle. I když pravda, přispěla k tomu ještě jedna věc – Martin měl v sobotu 25. narozeniny. Připravila jsem pro něj tajnou oslavu, kam jsem sezvala jeho rodinu a přátele, které viděl naposled před tím, než se usilovně začal připravovat na státnice. Takže mi věřte – před hodně dlouhou dobou. Překvapení se povedlo a spát se šlo až pozdě. A já tímto ještě jednou moc děkuju všem, co dorazili. Jste nejlepší.

No ale kam se vlastně tímhle článkem chci dostat. Napadlo mě, že jsem vlastně nikdy o svém příteli moc nepsala a tak bych Vám, vzhledem k událostem, chtěla Martina představit.

1.       Chodíme spolu už 6 let. Ale známe se tak 8. Martin mě pořád uháněl, ale já si nakonec dala říct až na Silvestra 2010. Haha, určitě mi vynadá, že veřejně píšu, že mě uháněl.

2.       Nejvíc na něm miluju asi tu cílevědomost a přístup, jaký ke všemu má. Nikdy nedělá nic napůl, je zodpovědný a neskutečně chytrý. Vtipný taky je, že Martin miluje historii, takže když mu řeknete jakékoliv datum, vystřihne z fleku, co se v tom roce stalo.

3.       Musím říct, že bod 2 je trochu i bod, který na Martinovi sice miluju, ale zároveň nesnáším. Víte, jak je trapný, když se učíte na státnice a přítel vám to vysvětluje, ačkoliv je to úplně jiný obor? Občas mě napadá, že jestli jednou budeme mít děti, tak si určitě budou myslet, že já jsem úplně blbá a táta je bůh 😀

4.       Martin je hrozný flegmatik a právě proto jsme tak skvělý pár. Jsem totiž bohužel úplný opak. Takže když se ve mně projeví cholerik a stěžuju si na nesmysly, Martin mi vždy odvětí jen s klidným tónem. V tu ránu si přijdu jak největší hysterka, zastydím se a je po konfliktu.

5.       Když si mi kamarádky nebo známé stěžují, jak je jejich partner hrozný, že neuklízí, s ničím nepomáhá atd, musím se jen smát. Martin je neskutečná opora a nikdy se mi nestalo, že by mi doma s ničím nepomohl. Kromě toho skvělé vaří, takže si občas dám večer jen nohy na stůl a čekám, co se naservíruje.

6.       Je to největší opora. Vždycky mě podpoří v jakékoliv kravině, která mě napadne. Když už mě napadne moc velká blbost, vždycky si sedneme a on se mi to snaží mírumilovně vysvětlit.

7.       Nejvíc nejlepší je ale fakt, že se s ním nikdy nenudím. Je s ním hrozná legrace a pořád děláme nějaké kraviny. Občas jsme jak děti. To když si prostě jen vlezeme na gauč a hrajeme playstation. Občas skáčeme po ulici jako paka, protože se vsadíme, kdo doskáče snožmo dál.

8.       Bodů, co je na Martinovi dokonalého je spousta, ale těchto pár nás asi vystihuje nejlépe. Já jen můžu doufat, že ho nezačnu brzo štvát a vydrží to se mnou 😀 Není to se mnou totiž vždycky jednoduché.

A tak na závěr Ti Máťo přeju ještě jednou všechno nejlepší. Ať jsi pořád tak báječný a dál se Ti daří jako dosud. Ty státnice si dal neskutečným způsobem a v mých očích si zase stoupl. Jsi neskutečnej!

A teď jak šel čas

2011

4

2013

3

2016

1

S.

  • Jitka “Vituš” Šrůtková

    To je ale milý článek 🙂 Teď se jich nějak vyrojilo a strašně mě baví číst. Na práva jsem se chtěla dostat, ale prostě to nevyšlo. Takže smekám virtuální klobouk nad státnicemi s vyznamenáním :). A s těma dětma mě to fakt pobavilo 😀 Doteď jsem si myslela, že děti, v jistém věku, začnou oba rodiče vidět jako ty „blbé“. Tak nehaž flintu do žita 😀

    Fajn pátek a hezky oslavujte 😉 Jitka