HOLLAND – II. část

 

Pamatujete si na Martina, který studuje v Holandsku? Tak dnes pro vás máme druhý díl.

Kampus – tak tomu tady asi nikdo neříká, ale je to to místo, kde jsou  všechny univerzitní budovy pohromadě. Škola je poměrně nová (jó, holt každá nemůže být založena Římským císařem a uchovat si tradičně zastaralé studijní procesy – jako jedni z mála studentů práv na světě ještě nemáme v 5. roce studia bakalářský titul, což může být leckde limitující).

No ale celý areál je taková citlivá kombinace betonářského umu s někdy poněkud bizarními uměleckými prvky doplněná odpovídajícím množstvím zeleně.

 V menze se většinou něco vybrat dá, mým favoritem je vydatná polévka za 70ct. Pro fashion lidi a coffee pozéry je tu i Starbucks! Obrovský rozdíl je pro mě jako studenta práv ta možnost potkat se na všech místech v kampusu/sportcentru se studentu všech ostatních VŠ oborů.

 

Ježdění na kole je supr věc. Hlavně v noci, kdy není
potřeba řešit noční spoje, rvát se do narvaných tramvají a sledovat, jestli
někomu ve vašem okolí nedělá nevolno, či trpět výkony nedoceněných pěvců.

 

 

 

 

No a pak je to taky hrozně no stress neřešit mhd, ať potřebujete zařídit cokoliv, nakoupit, dojet do školy, do bazénu, do coffeshopu. Sockou jsem tu ještě nejel a hrozně se mi to líbí, doma den co den dobíhám spoje, které kolikrát stejně nestihnu, anebo zjistím, že jsou bůhvíjak dlouho zpožděný a pak naštvaně čekám na nádraží. To tady nehrozí, ve škole jsem věčně pozdě jen díky své vlastní
neschopnosti. Moje kolej je totiž asi 500 m od školy, což s sebou nese takový ten pocit „je to za rohem, žádnej stres“ reálně to ale znamená, že když člověk vyrazí pozdě, tak už tu ztrátu na kole nenažene. Je to moc blízko na kolo? Ale kdepak, Holanďani mají motto: Vzdálenosti delší než 100 metrů je třeba překonávat na kole (nebo tak nějak).  Jenom to chce zvyk s řízením auta, kola
mají občas nečekaně přednost a odřený nárazník nechcete!

Studentský život

Moje kolej je ale necelých sto metrů od suprového sportcentra, z kterého tu mám asi největší radost.

Za směšných 120 eur na rok tu můžete provozovat spoustu sportů pod vedením přátelských trenérů.

Proto chodím každý týden na volejbal (už jsem to vytáhl ze začátečníků do nejhoršího mužského týmu, bacha na mě!) (update: na posledním tréninku jsem zaznamenal téměř 100%
neúspěšnost zásahů, ostuda, mažu zpátky do beginerů – přeháním, trenéři mají pochopení i pro jeden špatný den!), chodíme na lezení, ping-pong, squash, box, tenis… no je toho hromada, sportujete tu určitě mnohem víc studentů než u nás na Karlovce, takže se člověk potká se svými spolužáky i mimo školu.

 

Ke každému sportu navíc existuje studentský spolek, pod kterým se dá jednak soutěžit s ostatními týmy v okolí a samozřejmě pořádat spolkové party.

 

 

 

Spolkování je tady vůbec taková dost odlišná věc, na univerzitě je snad 20 studentských spolků, ať už na bázi oboru studia nebo nějakých jiných aktivit. Škola některé z nich využívá jako součást své administrativy, takže vedoucí místa v nich vykonávají studenti jako zaměstnání v takzvaném „board-year“, což znamená, že na rok přeruší studium, aby mohli sedět v kancelářích a dávat dohromady vysokoškolské aktivity pro ostatní studenty. Pak je ještě hromada sportovních spolků a nějaké čistě společenské. Ty se trošku podobají těm, které znáte z amerických filmů, studenti jsou rozdělení do rozličných frakcí, někteří spolu bydlí v jednom domě a občas spolu popijí nějaký ten čtvrtlitr (standardní míra je tu 0,2l-0,25l, když vám u toho dětského kelímku přetéká pěna, seříznete jí nožem).

Beer
cantus. Jedna z mnoha tradičních alkoakcí. Ten nafukovací nápis je
mimochodem ze zdejší antialko kampaně Ben je Bob = Dont drink and Drive

Pro mezinárodní studeny je tu IESN (to je snad všude krom Prahy). Spolek, který se snaží zprostředkovávat zahraničním studentům zdejší kulturu, pořádá pro ně party a výlety. Nutno podotknout že dost nepraktický výlety, jako třeba víkendové výjezdy busem do Berlína/Prahy/Budapeště – což je zajímavé spíš pro mimoevropské studenty. Já s nimi pojedu na lyžařský zájezd do Francie, yay!

Dobrovolničení

Protože jsem se chtěl také zapojit do vytváření studentského života, přihlásil jsem se na občasnou dobrovolnou výpomoc ve studentském „café“, což zní jako celkem pohoda, ale ve výsledku jen lidem podáváte vybranou láhev a kasírujete, žádný velký vzrůšo. Nespokojil jsem se proto s málem a dobrovolníci i v IESN baru, mojí almužnou je chléb, tedy pivo a další tekutiny, které bar nabízí a žaludek snese. To už je o něco větší švanda, prakticky si celou akci užiju z druhé strany, ve výsledku jsem ale mnohem víc zdecimovaný panáky, které posílají ostatní barmembeři mezi osádku baru a šichta se táhne tak do pěti, protože všechen ten pivem slepený bordel po zemi se musí vydrhnout, aby se všecko zase blýskalo. V téhle Bar Comitee je nás ale víc, a tak na mě vyjde směna 1 –
2x do měsíce, docela mi to stačí.
Toť pár řádků k první polovině mého působení v této spořádané zemi. Mohl bych toho napsat ještě o mnoho víc, ale nějak nám teď přikládají ve škole, k tomu se občas neplánovaně nachomýtnu na nějaké party a časový plán je v háji. Závěrem bych rád zmínil, že Holandsko není až tak rozdílná země od mé domoviny. Takovým mottem je tady svoboda, kterou tu snaží udržovat ve všech možných oblastech (i nemožných, copyrightholdeři se teď chystají žalovat vládu o 12 milieard eur za legalizaci pirátství :D). Jinak to tu až tak rozdílné není, pokud chcete zažít opravdu jiný svět, doporučuji vyrazit o něco dál. 🙂