AIESEC

Dnešní titulek je pro někoho možná oříšek. Ale nebojte se, hlavičky si trápit nemusíte. Na otázky: „Kdo to je?“ „Co to je?“ „Proč to je?“ vám hned odpovím.AIESEC je studenty řízená mezinárodní organizace, která je největší svého druhu na světě. Vznikla po 2. světové válce s cílem seznamovat mezi sebou odlišné kultury. Zkrátka chtěla vysvětlit lidem, že člověk, který mluví jiným jazykem, nebo má jinou barvu pleti, nemusí být nepřítel. Kromě toho získá dnes každý její člen „hard skills“ i „soft skills“. Neboli získáte praxi a zároveň rozvinete svou osobnost.

Možná už vás napadlo, proč se o ní vůbec zmiňuji. Ano, ano… Chtěla jsem být členkou! Vlastně k tomu abych se do nějakého „školního spolku“ přihlásila, mě vyburcovala sestra Sandra (jak jinak). Dala jsem na její radu i na radu její kamarádky, absolventky VŠE, která se ve spolcích vyznala víc než já a jako jedničku na trhu označila právě AIESEC.

Navštívila jsem jejich webovky, klikla na podat přihlášku a začala s vyplňováním. Moje představa vypadala následovně:

1. Přihláška bude obsahovat jednoduché otázky
2. Přihláškou přijímací proces začne a taky skončí

Co vám budu povídat, byla jsem fakt hodně mimo. Když jsem se dostala na otázku: „Jak bys změnila svět, kdybys na to měla pouhých 10 minut“ rychle jsem pochopila, že to asi nebude jen tak. Druhý šok nasta v okamžiku, kdy mi asi po týdnu od vyplnění přišla pozvánka do assessment centra. To bude nějaký pohovor, pomyslela jsem si. Ha ha ha a ještě jednou ha! Po zhlédnutí videa s názvem „Jak na assessment centrum“ jsem se probrala. Pro neznalce přikládám odkaz. https://www.youtube.com/watch?v=8Lgy5qRSufA
Nic se nemá vzdávat bez boje a za chvíli už jsem seděla u kulatého stolu s 9 dalšími uchazeči, obestoupena dalšími 20 lidmi (členy AIESEC, kteří byli v rolích pozorovatelů) a plnila úkoly. Aby toho nebylo málo, první úkol jsme měli vyřešit v angličtině. Ha ha ha podruhé. Mé odpovědi a věty, kterými jsem se pokoušela přispět v diskuzi byly většinou „I agree“, It´s a good idea“ a  „Yes“. Tím jsem
určitě nezabodovala, tak dál prosím! 😀
V dalších jsem se rozjela a ještě ten den mi bylo pogratulováno k úspěchu. “Eseska“ byly za mnou, tak ještě pohovor. Myslela jsem si, že po téhle zkušenosti už zvládnu všechno a že mě nějaký pohovor už přece nemůže vyvést z míry. Fakt se omlouvám, ale do třetice všeho dobrého – ha ha ha. 😀 Musela jsem zpívat. ZPÍVAT! V tom spěchu mě nenapadnul lepší song, než originální Skákal pes, ale i ten mi dal sakra zabrat. Na své si zase přišly i ne zas tak lehké otázky. No jen si na ně zkuste odpovědět:
1. K čemu všemu bys použila pomeranč?
2. Jak vysvětlíš slepci žlutou barvu?
Po hodině jsem odcházela sice zpocená, ale s úsměvem na tváři. I přes to, jak to všechno zní tyransky, jsem se mezi členy totiž cítila skvěle. Výsledky jsem se dozvěděla ani ne po týdnu. Tak schválně, tipněte si…

JSEM PŘIJATA!!!

Vaše „happy“ Niky <3