Právnický ples aneb jak jsem zase jednou byla za dámu

Nevím jak jste na tom s plesy vy, ale já miluju tu atmosféru. Všichni se krásně obléknou a upraví, celý večer se chovají víc na úrovni a vůbec je to celé děsně hogo fogo. K tomu, jak se situace mění v pozdějších večerních hodinách, se raději nevyjadřuji. Ale minimálně první 3 hodiny si přijdete jako high society.

Mě tenhle rok čekal jeden významný ples, a to Právnický ples. Proč významný? Přítel tenhle rok končí práva, tak jsme si řekli, že se na stará kolena na ten ples taky podíváme. Když už to bylo poprvé a možná naposled, věnovala jsem přípravám neobvyklou péči.

Jako první člověk samozřejmě začne přemýšlet nad šaty. Panika se dostaví ve chvíli, když je ples za necelý týden a vy nad šaty stále jen přemýšlíte. Naštěstí mě zachránila milá paní Sandra (krásné jméno, opravdu) ze salonu San Verita. I když trochu jí vyčítám, že v salonu měla těch hezkých šatů tolik. Po hodině zkoušení, nakrucování se před zrcadlem a zatahování břicha jsem měla jasno. Černá krajka vítězí.  I když adeptů jsem měla víc.

Šaty máme, ale pokud si, především pánové, myslíte, že tím to končí, tak to jste na velkém omylu. Opravdu VELKÉM. Nevím, jak jinak to slovo velké zdůraznit, ale fakt to prostě konec není ani náhodou. Na řadu přichází to, co šaty nezakryjí a tím pádem to rozhodně bude vidět! Ano, mluvím o obličeji. Lucky me – i vizážistku jsem sehnala. Míšu Polomis. A co víc, umí to i s vlasy. A tak jsem po krásných 4 hodinách vypadala tak, že jsem se v zrcadle téměř nepoznala. A to myslím v dobrém slova smyslu. (Večer jsem skoro chtěla jít spát nalíčená, jak moc se mi to líbilo).

Přípravy naštěstí zvládnuty na jedničku (ještě jednou díky všem, co mě v tom nenechali). A může se jít plesat.
Ples se konal, kde jinde, než v Obecním domě. Miluju ty prostory, proto jsem vždycky nadšená, když se ples koná právě tam. Neumím si představit víc reprezentativní prostory.
Příchod byl stanoven na 7, ale kdo mě zná, je mu jasné, že už jsem tam stepovala v 6:15. Nesnáším chodit pozdě a tak to občas trochu přeženu.

Přemýšlela jsem, jestli vám popíšu program samotný, ale ten byl tak nabitý, že bych mu musela věnovat samostatný článek. Co zaujalo mě, obecně jako vždy, bylo focení. No co, vždyť víte, jak mi ty přípravy zabraly, tak jsem to chtěla zvěčnit. Další zajímavá soutěž byla burzovní soutěž. Ta zaujala Martina, ale dřív než se stačil přihlásit do mobilní aplikace, vybil se mu mobil. Ouč.. Ale víte, jak to je – smůla ve hře..:)

Každopádně po focení jsem pořád „korzovala“ (zachovejme trochu té plesové lingvistiky) sem a tam.  Mám pocit, že celý večer jsem ani nestihla všechny prostory navštívit. Jeden mě však zaujal hodně a to ten, kde zpívala Žofie Dařbujánová z MYDY RABYCAD. Slyšela jsem ji už před tím, ale na živo to bylo ještě lepší. Má vážně neskutečný hlas, takže to je takový tip pro vás :). A pak mě samozřejmě dostala i Ema Drobná, která zpívala skvěle a kdyby jí do toho nepískal mikrofon, bylo by to ještě skvělejší.
Samozřejmě v tuhle chvíli by se asi slušilo zmínit, že orchestr byl také famózní. A on opravdu byl. Jen škoda, že společenské tance nejsou moje silná parketa. Spíš jsem většinou až pod parketem. Ale nebojte se nic, zapíšu se do kurzu a třeba to příští rok roztočím. Přijdete se podívat?

Závěrem snad nelze dodat víc, než že ples byl připravený na 1.  A já přemýšlím, že se na něj podívám příště zase. 🙂

Plesům zdar, S.

Nesmí chybět zrcadlové foto

Photo by: NIKON COOLPIX P600