GABI NA CESTÁCH / BALI 2. ČÁST

Já a želvák (tohle není upravené, dobarvované…takhle dokonalé to tam prostě je)

Vím, že jste se děsně těšili na pokračování,
nervozitou si okousávaly nehty a každou minutu kontrolovaly blog……aaaaa už
je to tu 😀 😀 (Doufám, že většina z vás chápe ironii)

Další náš cíl byl jeden z ostrovů Gili. Jsou
to 3 malinkaté ostrůvky hned vedle sebe.Čím menší, tím méně elektřiny a
civilizace.
Já byla na Gili Trawangan. Jako na jediném z ostrůvků je tu i
noční život a nepotkáte tady miliony nechutně zamilovaných novomanželských párů
jako na Gali Meno (bůh ví proč, hodně novomanželů chce strávit 14 dní na
poloopuštěném ostrově, často bez elektřiny, dobré koupelny a navíc bez alkoholu :D).
Na Gili se logicky dostanete jenom lodí. Lodí, která s sebou mlátí a hází.
Lodí, ve který se vám bude chtít zvracet, ale není kam. Má jen okýnka. A záchod je
pořád obsazený a i kdyby nebyl, k tomuhle obličej strčit nechcete. Můžete
jet i na střeše, tam to s blitím taky nevidím slibně. Já bych raději měsíc
nejedla a koupila si cestu vrtulníkem, kdybych nebyla žrout obecný.  Nekupujte lístky v hotelích, cena jde
usmlouvat na ulici až o polovinu.
Těsně před tím, než jsem jen silou vůle držela vnitřnosti uvnitř.
Měla bych taky zmínit, že na Bali i Gili
v době odlivu prostě hodně, hodně, hodně klesne voda. Takže každý den, cca půl
dne, máte pláž o několik desítek metrů větší. Taky na dně není žádný píseček,
ale korály. Takže staré gumové botky do vody z Chorvatska tradáááá, se
vracejí z propadliště dějin. Nebo můžete jako já chodit do moře
v ploutvích pozadu. Je to opruz, ale ty vypracovaný krční svaly
z neustálého otáčení stojí za to 😀 Když jsem se konečně dostala do vody,
byla jsem z potápění, čtěte šnorchlování, trochu zklamaná. Nechápejte mne
zle, ale já už se v Asii potápěla v národním parku, a ty ryby a
korály jsou všude stejný.
Ale pak to přišlo, spíš připlavalo……želva!!! Živá
želva!!

Neochočená!! Byla tak nádherná, dokonalá a elegantní, a díky bohu taky
bezzubá. 😀 Jsem asi první člověk na světě, který málem utopil mořskou želvu. Ona
se totiž jednou za čas musí nadechnout na hladině, a když jí stolkuje obrovská
Gábina s gigantickým brčkem v puse, trochu se bojí. Naštěstí mi to
došlo. Milovníci zvířat klid, ona vydrží až 30 minut! Takže želva žije, je
v pohodě, celá a s plícema plnýma vzduchu.

 My tři 😛

Kdo ale nebyl v pohodě, jsem byla já! Řekněme,
že mi úplně nesedla dešťová voda, která tekla ve sprše. Lehce jsem totiž
odignorovala nápisy: Nepít s velkým vykřičníkem. Já sem přeci žila půl
roku v Asii, já  mám azbestový
žaludek…… No očividně nemám! Jsem si vědoma, že to není zrovna pěkné téma,
ale v Asii to nikoho nemine. Tak vám prozradím sladké tajemství: Kupte si
místní léky. Já osobně je nazývám Betonárka, jestli si rozumíme 😀

Pláž v Kutě, tady jsem ukázala svůj sportovní talent 😀
Naše poslední naplánovaná zastávka byla opět na
Bali, v Kutě. Rozhodně se nejedná o osamělé pláže, s palmama a bez
lidí. Kuta je Španělsko…..široké písčité pláže, bez stromů, miliony plážových
prodavačů, za všechno je nějaký poplatek atd. Prostě na válení a odpočinek
opravdu nic pěkného. Ale na co je to dokonalé…..na surfování (a co
s sebou přináší serfování? Surfařééé).

Byla to moje premiéra, ale protože
jsem drsná snowborďačka očekávala jsem, že za hoďku už budu projíždět tunely ve
vlnách.

Najali jsme si učitele, těžko říct, zda uměl serfovat. Chvilku jsme se
váleli na písku jako ryby na suchu a překonávali imaginární vlny a pak jsem šli
na to. Surfováním se to nazvat nedá! Sejmula mě asi tak každá 2. vlna, 10x mě
přetáhlo vlastní prkno a vypila jsem hektolitry slané vody (která uplně nedělá dobře
na ten zabetonovaný žaludek). Taky přece frajerka nebudu jezdit v tričku,
jako všichni ostatní… takže jsem měla totálně odřené břicho (na to slaná voda
taky nedělá dobře). Párkrát jsem se ale postavila a můj životní výkon můžete
vidět na videu níže. 😛 A víte co, byl to naprosto dokonalý zážitek….. párkrát
se mi ve vlnách rozvázaly plavky, takže to byl zážitek i pro další lidi. 😀

Poslední dva dny nám zkazila informace o výbuchu
sopky na vedlejším ostrově. Sopka čoudila přímo na letiště na Bali a tím pádem
zavřeli letiště. Nastalo období neustálého sledování poryvů větru, z přítele se
stala rosnička Voldánová.  Místo krátkého
letu jsme vystřídaly hned několik dopravních prostředků a strávily na cestě o
20 hodin déle, ale co, aspoň jsem se seznámila s pár kamioňáky při čekání
na trajekt. 😀

I přes ten únavný konec, tahle dovolená byla
prostě a jednoduše ÚŽASNÁ. Všechny vnější i vnitřní jizvy už jsou zahojeny a
zůstaly jen skvělé vzpomínky na jedno z nějkrásnějších míst, které jsem kdy viděla. A to já jsem vážně velký
kritik. 😛
Tak zase příště u jiné cesty 🙂
Vaše cestovatelka, G.
P.s. a jako bonus pro vás mám dneska i video 🙂
lehce unešená…a dokonale šťastná