Drunk off happiness

Poslední
rok jsem patřila spíše mezi negativisty. Od jakživa jsem velký sebekritik, a
když k tomu přidáte ještě pár věcí, které mi nevycházely dle plánu, bylo
zle. Kdo by to byl tušil, že rok 2016 pro mě bude tak zlomový…. A to je teprve leden.

Nicméně
zlomový opravdu je. Poslední dva týdny si totiž pořád přijdu jako opilá. Ale ne
z alkoholu. Ze štěstí. Kudy chudím, tam se uculuju. I ty nejotravnější
věci mě najednou těší a přijde mi, že všechno běží přesně tak, jak má. Občas si
říkám, že by to snad ani nemohlo být lepší. A proč to všechno?

Asi
ten největší impuls toho všeho je změna práce. Strašně dlouho jsem přemýšlela o
změně a měla jasnou představu o tom, jak by moje práce měla vypadat. Kdyby mi
někdo řekl, že takový dream job opravdu existuje a co víc, že to bude můj dream
job, asi bych se mu vysmála. Dneska už ne. V tuhle chvíli totiž fakt věřím
tomu, že když něco hrozně moc chcete, vyjde to. O tom, o jakou práci jde,
jak jsem se k ní dostala a jak si máte plnit své sny, vám ale řeknu až v jiném
článku. Snad vám budu moci vše prozradit brzy. Nejraději bych to sice vykřičela
do světa hned, ale znáte to. Nechval dne před večerem, kdo si počká, ten se
dočká a bez práce nejsou koláče (to sem sice nepatří, ale to je fuk).

Co
mě dál dělá šťastnou je všechno, co se teď momentálně děje okolo. 😀 Například
plním si takové svoje dejme tomu předsevzetí, které jsem si dala ne do nového
roku, ale na svoje 25 narozeniny. Více v článku ZDE. Tohle moje
předsevzetí spočívalo v tom, že se budu víc vídat se svými přáteli. A
ejhle. V minulém týdnu jsem viděla snad každý den někoho. Dokonce i mojí
milovanou kamarádku z dětství Elišku, kterou jsem neviděla asi 8 let. Jsem
ostuda. Člověk by nevěřil, jak vás tahle setkání nabijí pozitivní energií.

Co
se týče blogování, tak mi nedávno udělal šílenou radost rozhovor s Lucií Bílou.
Který doufám uvidíte už brzy na BLOG TV. A dozvíte se zde také malé překvapení,
které o nás skoro nikdo neví.

A
v neposlední řadě mě dělá šťastnou čas strávený s Máťou, který si se mnou chudák
poslední dobou vytrpěl. Tenhle víkend jsme vyrazili na hory na běžky a do wellness. Tam jsme jeli hlavně na běžky, které mě děsně baví. I když po nedělním celodenním výletu, kdy
jsme vyjeli až na Liščí horu (kdo zná a ví kolik je tam kopců, chápe mě) jsme
trochu na vážkách, zda mě běžkování pořád baví. Na druhou stranu ta příroda a
ty panoramata jsou prostě dokonalá. A nikdy se jich asi nevynadívám. Přikládám
pár fotek, pak snad pochopíte.

Vaše sunny Sany