JE MI 25 ANEB CO SE U MĚ ZMĚNILO

Včera
jsem oslavila svoje čtvrt století. Bože, to zní vážně děsně. Takže znova –
včera jsem oslavila svoje 25. narozeniny. Dostala jsem strašně krásných přání,
dárků a nádhernou oslavu s mými nejbližšími. Za to všechno ještě jednou
všem děkuju.

Proč
ale píšu tenhle článek. Většinou věk nijak extra neprožívám, ale docela mě
včera donutila k zamyšlení otázka jednoho mého kamaráda, který se mě
zeptal, co se u mě od 20 let změnilo. Samozřejmě jsem se nejdřív začala ze
srandy rozepisovat s tím, kolik člověku přibyde vrásek a tak. Pak jsem se
ale zamyslela doopravdy a zjistila, že od těch 20 let jsem ušla sakra dlouhou
cestu, a že se vlastně docela těším, jak na tom budu třeba ve 30 a možná i ve
40. Asi si myslíte, že jsem se zbláznila, ale každý rok vám hrozně moc dá. A to
nejenom zkušeností, ale i celkového nadhledu a změn priorit. Jinak samozřejmě mládí nadevše! 🙂 A tak jsem si řekla, že sepíšu článek, kde se
pokusím shrnout, co se u mě tedy od těch 20 let změnilo. Plus přidávám ke
každému plány do budoucna. 🙂

  • osamostatnění
    aneb už bydlím sama (teda s Martinem) a zjišťuji, že se to doma samo
    neuklidí, prádlo se sice jakžtakž samo vypere, ale žehlení už je zase na vás. Každopádně
    za ty roky jsem začala nenávidět košile, ačkoliv se mi tak děsně líbí, když je
    někdo nosí. To žehlení je prostě děs!
    / Do
    budoucna chci mít uklízečku a věci budu nosit do
    čistírny. 😀 Zatím začínám na tom, že jsem k Vánocům dostala super napařovací
    žehličku, se kterou by se měly košile žehlit jedna báseň. Tak do začátku dobrý ne? 

  • se neberu zase tak moc vážně a dokážu si ze sebe udělat srandu. Například už mi nevadí,
    když někdo  (v poslední řadě hlavně ségra – viz náš fb) zveřejní moje fail videa.
     / Do
    budoucna se nechci brát vážně ještě víc. Nebýt taková konzerva a klidně řvát i na veřejnosti.
  • za 5
    let se lehce změnilo i moje jméno. Nejdřív na Bc. a pak na Mgr.
    / A jedeme dál. Teď mám zálusk na PhDr.
  • pracovala
    jsem za tu dobu asi ve třech firmách. Každá úplně jiná. Zkušenosti k nezaplacení.

    / Chci si založit firmu vlastní, kde bych
    byla svým vlastním pánem. Na druhou stranu, kdo by to nechtěl, co?
  • odehrál
    se první rozhovor s kamarádkami o svatbě a dětech. A to je fakt známka
    stárnutí.
    / Tady je budoucnost jasná.
    Bude svatba  a budou děti. Někdy.

  • nechci psa. Nejenom, že bych neměla čas se o něj starat, ale ke všemu komu by
    se chtělo venčit v zimě.
    / Psa si
    pořídím až budu mít víc času nebo děti, které ho budou venčit. 😀

  • nechci ani kočku.
    / To fakt nechci.
  • jsou
    tu i negativní změny. Čím víc vám je, tím těžší je se udržet v kondici.
    Kde jsou ty časy, kdy jsem pořád večeřela mekáč a byla jak proutek…
    / Do budoucna se budu dál držet zdravé stravy,
    s kterou jsem teď začala a budu víc cvičit. FAKT! SLIBUJU!
  • za
    ty roky jsem taky zjistila, že nemá cenu se obklopovat lidma, který vás akorát
    vycucnou a nejsou to opravdoví přátelé. O to víc si pak vážím těch, kteří vás
    vždycky podrží a je na ně spoleh.
    / Do
    budoucna na tomhle nehodlám nic měnit. Maximálně přitvrdím.
  • asi
    po těch letech i přicházím na to, že všechno jde, když se chce. A když si za
    tím půjdete, prostě to musí vyjít.
    / Tohle
    bych si do budoucna ráda ověřila. Třeba budu mít tu firmu. 😀
  • změnilo se pár mých špatných vlastností. A když už se vyloženě nezměnily, tak o nich alespoň vím a snažím se na nich pracovat. Díky Máťo za trpělivost. 🙂 / Do budoucna chci být ještě víc boží.

 Tak dalším rokům zdar!
S.