MOJE VÁNOCE

Vánoce byly vždycky moje
oblíbené svátky. A když říkám byly, myslím to doslova.  Ale ne, tak zlé to se mnou zase není. I když…. vezměme to
popořádku.

Samozřejmě
Vánoce pro mě, jako pro dítě, byly naprosto dokonalým dnem. Nejenom, že jste
mohli mlsat sladké v podobě cukroví celý den, ale ještě ke všemu jste v jeden
den dostali všechno, co jste si přáli (a ani jste si to nemuseli
vybrečet).  Ke všemu byla Vánoční nálada,
takže tolerance rodičů šla až za hranu. Pro dítě jsou tyhle svátky prostě
perfektní.
Když
jsem u těch dárků. Byla jsem docela vychytralé dítě a ke všemu vůbec ne
skromné. Můj seznam byl na A4 a obsahoval seznam dárků, kdy každý byl jinak
zabarven. Červená barva – ten dárek chci určitě, oranžová barva – ten dárek
chci, zelená  – ten dárek chci, ale když
ho nedostanu, zlobit se nebudu. No, vždyť to říkám, skromná jsem nebyla. Ale
chytrá, to zase jo! Svoje dopisy jsem totiž dovedla k dokonalosti, když
jsem na obálku napsala Milému Ježíškovi. Ano, příjmení tatínka je Ježek.
Prostě mi všechno bylo hned jasný a nechtěla jsem chodit kolem horký kaše.
Kdy
jsem zjistila, že Ježíšek není? Došlo mi to, když se už asi 6té Vánoce opakovala
situace, kdy si táta odskočil „na záchod“ a zrovna v tu chvíli v pokoji
zazvonil zvoneček. Nejdřív jsem si říkala: „sakra, ten táta má ale smůlu, že toho Ježíška vždycky propásne“. Postupem času mi to ale došlo. Opět zdůrazňuji, byla jsem velmi
bystrá. Mimochodem když jsme u zvonečku v pokoji – byla jsem asi jediné
dítě, které se do pokoje nežene, aby si rozbalilo dárky. Proč? Jelikož jsem v sobě
měla vždycky ještě trauma z 5.12., kdy se 
po zvonečku ukázal čert. Ale nebyl to obyčejný čert. Byl to totálně černý čert s tesáky, který okolo sebe třískal a řval (milí rodiče, co jste si na mě kompenzovali??). Takže já na zvoneček fakt
neslyším. Naopak jsem vždycky zalezla pod stůl a čekala, než mi rodiče odpřisáhnou, že v pokoji jsou jen dárky.
To
trochu z mého dětství. Teď něco ze současnosti. Od doby, co chodím s Martinem,
mám asi osmery Vánoce – minimálně. Aneb nevýhoda rozvedených rodičů. Moje máma,
můj táta, Martinův táta, Martinova máma, Vánoce u mých dvou babiček, Vánoce u Martinových
dvou babiček. A to díky Bohu, že s Martinem neslavíme Vánoce ještě sami
spolu. 
Což
o to – dostanete fakt velké množství dárků, ale taky jich spoustu musíte dát. A
i kdybych každému dala jen jeden dárek, vyjde to celkem na 24 dárků (a to
nepočítám kamarádky). Šílenost.
Mě vymýšlení dárků vždycky bavilo. Chtěla jsem, aby byly něčím originální, měly
nápad a obdarovaný člověk viděl, že jsem se nad tím zamyslela. Ale sakra po těch letech
už nemáte nejmenší potuchu, co těm lidem vymýšlet.  Kolikrát
jsem si slibovala, že to nenechám na poslední chvíli a budu kupovat dárky už od
ledna, kolikrát jsem si slibovala, že se na Vánoce vykašlu a odjedu někam do
tropických krajin.
A
tak je zase prosinec a já přemýšlím, co těm 24 lidem koupím. Ale i přes to všechno tu atmosféru stejně miluju. Hlavně, když už jsou dárečky připravené pod stromečkem a já se přejídám salátem a cukrovím…
Krásné Vánoce naši milovaní čtenáři.

S.

P.S. Doufám, že jste už četli moje minulé články, které byly o tipech na dárky. Málem se mi u toho totiž uškvařil mozek.