MY TATTOO

Po mnoha letech přemlouvání rodičů, a nakonec i  sebe samu, jsem se s lehkým strachem vypravila na tetování, a to rovnou na dvě.


Výběr toho správného, které budu mít na celý život, nebyl
jednoduchý. Inspiraci jsem hledala každý den – ráno u snídaně, v tramvaji
na cestě do školy, ve škole (i v době vyučování), na cestě zpátky domů a
nakonec i po večerech v obýváku při “sledování“ televize.


Po pár dnech, ne-li týdnech, jsem konečně narazila na to pravé
ořechové. Byl čas domluvit si termín provedení u doporučeného tatéra. Musím se
přiznat, že lehký strach se postupně navyšoval, čím blíž byl den D. Na křesle
jsem pak připravená s vyhrnutým rukávem, navíc s kocovinou po propařené
sobotě, byla skoro pokakaná strachy. A když jsem uslyšela zvuk tetovacího
přístroje, málem už tam nebylo ani to skoro.
 
Jestli se někdo chystáte na tetování, neuklidním vás –
bolest byla neskutečná. Mlčky jsem trpěla a sledovala všechno kolem sebe, co by
mou pozornost mohlo na chvíli zaměstnat. Nakonec jsem zjistila, že nejlepší je
pohled přímo na hlavní dění a tak jsem při prvním tetování celých 15 minut
zírala na rýsující se dílo. Druhým tetováním bylo malé srdíčko, které jsem si
po tom prvním málem rozmyslela. A rada pro vás: Nikdy si nedávejte tetování na
kost. Bolest se najednou ztrojnásobila a já srdíčko celých deset sekund
(nejdelších v životě) ošklivě proklínala.
 
Když jsem uslyšela slovo hotovo, zajásala jsem a hrdinsky
si prohlížela dvě malé kérky, ze kterých jsem najednou měla tak velkou radost.
Teď už mě čekala jen mateřská péče – mazání vazelínou, opatrné mytí a přečkání
stroupků bez jakéhokoli škrábání.  
 
A víte co? I přes tu bolest se už teď těším na další!
 
S láskou, pokérovaná Niky.
P.S. A proč zrovna tohle tetování? Rodina je pro mě nejcennější. A navíc 3 ptáčci symbolizují tu mou nejbližší – mámu, tátu a ségru.

těsně po akci

Tady už vidíte, jak se na tetování dělá stroupek