Jak sportuji v zimě?

Už je to
nějaký ten pátek, co jsem chtěla začít pravidelně cvičit. Nepovedlo se… Přišel
nový rok a nová předsevzetí. Jak možná víte z blogu, začala jsem cvičit
s Kaylou. Je to vlastně další z řady domácích cvičení.  Jenže sebedisciplína není moje silná stránka.  Co s tím?

S Kaylou jsem vydržela cvičit všudy všeho dva týdny. No na mě celkem úspěch.  Každopádně už to nedokážu dodržovat pravidelně, ačkoliv je to cvičení jen pondělí, středa a pátek. Moje vůle je na to moc slabá. A gauč taaak pohodlný. S Kaylou už teď cvičím jen, když mám náladu. Přišla jsem ale na jiný způsob, jak se hýbat a ještě mě to baví. Začala jsem dělat jiné sporty. Především ty skupinové, které vám zaručí nejen zábavu, pohyb, ale i setkání s přáteli nebo rodinou.
Už od léta jsme chodili s rodinou hrát pravidelně beach volejbal. Mysleli jsme si, že se zimou bude útrum, ale naštěstí na Hamru mají volejbalová hřiště krytá. Aleluja. Jen je ten písek děsně studený. Takže kdyby vás napadlo jít hrát, vezměte si ponožky. 🙂
Ale uznávám, beach volejbal patří spíše k těm letnějším sportům. Proto jsem začala hrát badminton. Jestli se teď smějete a říkáte si, co to má dělat mezi sporty, tak prrr. Při první hodině
jsem si sice šla v mikině a v dlouhých legínách, jakože si jen tak zapinkáme a půjdeme domu. Ano, také jsem si představila tu scénu z filmu, kde to hrají opravdu pomalým tempem starší lidé s takovým tím kšiltem a usrkávají při tom limonádku. Ha, to jsem se spletla. Nejenom, že můj protihráč to děsně uměl, takže já běhala ze strany na stranu a jemu stačilo stát jen uprostřed
hřiště, ale  ke všemu musíte do rány dávat sílu, aby košík vůbec letěl. Takže z mého původního plánu si jen tak „zapinkat“, vzniklo hodinové běhaní ze strany na stranu s totálně
vyčerpanou pravou rukou. Ale začalo mě to bavit. Koupila jsem si dokonce už rakety a chodím teď minimálně jednou týdne. Sice běhám pořád ze strany na stranu, ale už to vydržím dýl.
Když jsem u toho běhání – běhám ráda. Ale nejraději v dobrém počasí.  Největší problém je pro mě v tom, že v zimě je brzy tma. A já se ve tmě běhat bojím.  No jo, já vím, že na mě nikdo nečeká v lese, aby mě mohl přepadnout, ale je to prostě nepříjemný pocit. Proto mi teď poslední dobou běh moc nevychází. Ale jak jsem říkala – badminton mi to vynahradí.
Po tom, co jsem zjistila, že s raketou mi to celkem jde, vydala jsem se natěšeně na squash, který jsem hrávala s rodiči jako malá. Co jsem si tak pamatovala, tak to byla sranda a taky žádná velká dřina. No každopádně po 10 minutách jsem musela tátu požádat (ano, tátu, dvojnásobný věkový rozdíl), aby mi dal chvíli pauzu, že už nemůžu. Upřímně, z toho jsem byla hodně překvapená. Nejsme zase takový pecivál, abych nezvládla 10 minut. Ale je to ještě větší běhání a ještě větší síla do úderu do míčku, který mimochodem VŮBEC neskáče, než badminton.
Další sport, který dělám pravidelně, a to každé úterý na lekci, je golf. Další sport, u kterého byste se se mnou možná hádali, zda to sport je, ale zkuste si to někdy. Uvidíte, že zase taková sranda to není. Z toho švihu vás pěkně bolí záda, ale i ruce. A víte, jak dlouhá jsou golfová hřiště? DOST dlouhá. Někdy i několik kilometrů. Do toho neustále ohýbání pro míček, hledání míčku, lovení míčku a hra samotná.

 

No a můj úplně poslední objev je švihadlo. Věřte nebo ne, ale prý je to ten nejlepší způsob, jak se dostat do formy. Tak jsem to zkusila. Dostala jsem ke mně akce z LIDLU. Švihadlo i
se závažím a počítadlem. No nekup to. Vybavená švihadlem jsem zapnula stopky a chtěla si dát na úvod 5ti minutovku. Ještě teď se musím smát, když si představím, jak to dopadlo. Po minutě jsem mohla jen stěží vyskočit. Následovalo skákání s meziskokem, poté takové to skákání jednou nohou dopředu a skončilo šrámem na noze. Už jsem nezvládla vyskočit dost vysoko a švihla se do holeně.
Ale nevzdávám se, skáču dál.
S.